A máme odstartováno

"Pánové, vy jste první kapela, která vylemtala soudek už den před koncertem"!

(Pořadatel Lukáš - Solnický Společenský dům po ukončení čtvrteční generální zkoušky)

Pokud se domníváte, že máme být na co hrdi, není tomu tak. Bylo nás na
to nebohé štěňátko totiž jako much. Hezký večer, přátelé.

Ke čtvrtečnímu večeru se již nebudu vracet, zkrátka se chystalo, zkoušelo,
řešilo, ladilo, vymýšlelo a při tom hrdel svlažovalo. Jinak to ani nešlo, pokud se
měly dvě kapely před prvním společným vystoupením alespoň trochu sblížit.
Možná se ptáte, proč jsme si jako předkapelu vybrali právě Komunální Odpad.
Vše to začalo náhodou v jedné malé vísce nedaleko Chlumce nad Cidlinou. Při
jednom z pravidelných padesátikilometrových cyklistických výletů, které s
našim ansámblem podnikáme jsme z útrob opuštěné lučické školy zaslechli
několik neotřelých akordů, které nás okamžitě zaujaly. Jaké bylo naše
překvapení, když jsme potajmu nahlédli do zkušebny a místo několika zoufalých
intošů spatřili šestici mladých a ztepilých jinochů, sršících pozitivní energii na
míle daleko. „Tihle, nebo žádní jiní“! zaznělo jednohlasně, i jali jsme se
mládence opatrně oťukávat. Po zjištění, že pojem „krátké nápoje“ jim není cizí
se sympatie k těmto „Adonisům“ výrazně prohloubily a když vyšlo najevo, že za
své vystoupení nebudou požadovat žádný honorář, byla ruka v rukávě…

A zde jsme je našli, aneb jedna z prvních zkušeben Komunálního odpadu. (Za okny vlevo se sušívávaly namalované plakáty)...

Konec fabulací, přátelé – zpět do reality. Víkend byl na jednu stranu velice
náročný, ale zároveň neuvěřitelně nádherný. Atmosféra obou koncertů se
hlavně díky Vám od samého začátku vyrovnala všemu, co jsme za těch třicet let
na podiu zažili a za to Vám samozřejmě patří náš veliký dík. Ostatně těch díků
by, pokud bychom chtěli být spravedliví mělo být více.
Poděkovat bychom chtěli kupříkladu kamarádce Jítě za dokonalý koláč,
který přestože během manipulace utrpěl poměrně zásadní „defekt“, chutnal
skvěle.

Neméně chutná byla i páteční večerní tabule, připravená týmem výše
zmiňovaného pořádajícího kamaráda Lukáše. Žebírka a stehýnka se na jazyku
jen rozplývala – jak říká náš Luba: „To je dort!“ Následujících několik řádek s
naší zálibou v jídle úzce souvisí. Před zahájením naší tour jsme si řekli, že
zaktualizujeme náš „koncertní“ šatník a outfit jsme vybírali tak, aby akceptoval
naše současné rozměry. Většina z nás absolvovala „shopování“ se zaťatými
zuby a Lexaurinem v kapse, neb tato záležitost je pro většinu mužské populace
činností mírně řečeno neoblíbenou. A já se obávám, že pokud nám bude
podstrojováno stejně, jako doposud, budeme muset tuto krajně nepříjemnou
akci absolvovat znovu a toho bychom se opravdu, ale opravdu rádi vyvarovali…
Další dík patří kamarádovi z kapely Harlej, který v rámci inspekce našeho
sobotního vystoupení usedl na Jedenáct hodin za Dejvovy bicí. Zprvu se nám
chlapec zdráhal, že prý se to nehodí a kdesi cosi, jenže když si náš Luba něco
vezme do hlavy… Zkrátka milého Fantu tak dlouho lákal a lákal, až najednou
zaznělo „Islamish intro“ a už to frčelo. A co myslíte – dal to jako pán. Takže
ještě jednou díky, kámo!

Na závěr našeho dnešního posezení jedna informace pro nadcházející koncerty:
jak si většina z Vás mohla všimnout, pro účely vizuální show jsme na podium
pozvali speciálního hosta. Je jím virtuos ve hře na zvony Quasimodo. Dalo nám
poměrně dost práce umělce vypátrat. Čtrnáct dní obcházení Notre – Dame
nakonec přineslo své ovoce v podobě starší jeptišky, která nám sdělila, že
dotyčný po požáru před pár lety katedrálu opustil. Díky pohlednici, kterou nám
pobožná žena zapůjčila jsme nakonec hrbatého sólistu odchytili při úpatí
Vysokých Tater. Přes to, že se nám snažil namluvit, že žádného Quasimoda
nezná a že se jmenuje Štefan byl převezen do Chlumce, kde nakonec s vidinou
levného občerstvení ke spolupráci svolil. Tímto bychom Vás chtěli poprosit o
jednu věc. Svérázný umělec si s vidinou vedlejšího příjmu přivezl svou vlastní
kasičku, kterou při svém sobotním vystoupení okázale vystavoval. Pokud by Vás
tedy v průběhu příštích koncertů obtěžoval, ignorujte jej. On by si na to zvykl a
pak by se s kasičkou po sále potuloval celý večer.

Omluvte, prosím nízkou kvalitu snímku, pořízeného z videa našeho technika
Péti. Ale znáte to – fotky UFO a yettiho jsou také vždycky rozmazané…
Hezky nám ale ten večer utekl, co říkáte, přátelé ? Nezbývá, než Vám popřát
klidnou noc a sladké sny, moji milí…
Bárt

Mohlo by vás zajímat