"Já ti ji takovou napálim, že tě ani Google nenajde"!
(Adam Suchánek - hovory s otcem)

Pokud se právě chystáte rozhořčeně kontaktovat linku domácího násilí, klidně položte sluchátko zpět. Úvodní věta našeho dnešního okénka byla totiž vyslovena v rámci chlapského špičkování Luby a jeho druhorozeného potomka, který pouze reagoval na podobně humorné otcovo vyhrožování a které jsme se včera na zkušebně opravdu od srdce zasmáli... hezký večer, přátelé.

Do Bítovan jsme letos vyrazili třikrát - hráli dvakrát. Však víte - ten zatracený déšť tenkrát ... Minulý pátek konečně probíhal jako normální koncert Komunálu a tak jsme si jej náležitě vychutnali. Chlumecká kapela Řemen se postarala o rozjezd večera, náš set začal bez časové prodlevy, vše zkrátka šlapalo jak má. Příjemně strávená doba před odjezdem s kamarády, jak už to v Bítovanech bývá utekla jako voda a po slupnutí večeře jsme fičeli domů. Luba dostal v Bítovanech krásný dárek - zarámovaný aršík poštovních známek s Komunální tematikou. Skvostně a vkusně vyvedenou dekoraci si ovšem ukážeme až příští týden a neptejte se mě proč. Nejsem totiž bonzák a tudíž vám neřeknu, kdo mi zapomněl mailem fotografii filatelistické kuriozity poslat...

Dejv zapálený do práce. Hořící předloktí je toho důkazem...

O dobré kamarády, co vám dokáží "ulehčit" není v Komunálu nouze...

V sobotu se konal společný koncert Komunálu s Hárlejem. Bohužel, jak někteří z vás vědí, této akce jsem se nezúčastnil, neboť jsem zaskakoval za Travoltu v Horečce sobotní noci a vžil jsem se do role tak, že půl hodiny před odjezdem Komunálu do Třtěnic teploměr překročil 40 a já se klepal tak, že bych se ten večer rukama netrefil u kláves ani na hlavní vypínač. Nedalo se svítit, kluci vyrazili a já se potil. Takže následující věty si můžete průběžně dpolňovat slůvkem "prý", neboť informace jsou z druhé ruky...
Asi tisícovka lidí udělala parádní atmosferu již při vystoupení kluků z Harleje a když jsem si dnes prohlížel fotky, usoudil jsem že to muselo být opravdu zajímavé.

Komunál si bez klapek poradil velmi profesionálně. Některé klávesové party Luba odbroukal na pusu, něco odbroukal Fejla na basu a něco se prostě vynechalo. Punc výjimečnosti akce vytvořil velmi hezkou náladu a když jsem se dozvěděl, že kluci na závěr vystoupení kromě tradiční úklony předvedli i navzájem se držíce krátkou ukázku tance skákajících rockerů, udělal jsem si celkem přesnou představu o tom, jak večer probíhal. Třtěnická afterparty se odehrávala v duchu oslavy Filipových narozenin a dle toho pak i vypadala neděle účastníků zájezdu a nebyla nepodobná mým horečnatým stavům. Více podrobností opravdu k dispozici nemám, domnívám se, že byste o této akci v dnešním okénku mohli vyprávět vy, kteří jste se jí v sobotu zůčastnili daleko zasvěceněji, než já.

Chlapci si ve Třtěnicích absolutně nezřízeně prohazovali nástroje... Dejv jinde než za bicími ??? Nová doba...

Další extrem. Luba nemaje k dispozici klávesy dráždí tentokrát strunný nástroj a jsem naprosto přesvědčen o tom, že z beden lezou tóny buď  "breaking the law" a nebo trápí Beethovenovu "Pro Elišku"...

Po sole na kytaru jako Marilyn Monroe na legendární fotografii...

Jen tak pro srovnání...

Tolik tedy k víkendu. Jelikož prázdniny a sladký čas nicnedělání jsou za námi, obnovily se i pravidelné zkoušky. Ta včerejší byla věnována sobotní Strašovské akci, o které jsem se zmínil již minulý týden. Asi jste si všimli poněkud menších plakátů se starým názvem. Je to první insignie toho, že tento koncert nebude tak úplně normální. A tak se kromě standardní Komunální sestavy dostavilo do zkušebny i několik bývalých členů ansámblu, kteří s námi stanou v průběhu strašovského koncertu na podiu. Oprášili jsme také několik starších písní, které vám doufáme udělají radost a chystá se i pár dalších zpestření, ty dnes ale zveřejňovat nebudu, vždyť každý má rád nějaké to překvapení, nemám pravdu?
Po práci jsme opět po delší době zavítali do Bowlling baru. Já povinně, neboť díky mé absenci ve Třtěnicích jsem byl jediný, kdo si s Fejlou nepřipil na jeho narozeniny. A tak jsme si připili. Jednou, dvakrát... Naštěstí s námi šenkýřka nesdílela touhu pařit a razantně rozprášila náš diskuzní kroužek již kolem jedenácté. Ráno, když jsem dorazil do zaměstnání sice s bolavou hlavou, ale VČAS, žehnal jsem jí za ten tvrdý přístup...

Nu a to bude pro dnešní večer asi vše, moji milí. Děkuji vám za váš čas a těším se na vás opět za týden, s některými ale už tuto sobotu na tom našem strašovském netradičním vystoupení. Krásné sny, moji milí...

Bárt

Kde jsou moje blatníky ???
(Zdeněk Svěrák - Obecná škola)

Jak většinou bývá zvykem při našich posezeních, i tentokrát jsem si na úvod vypůjčil "pár slov od klasika" a i tentokrát není jejich použití samoúčelné, uvidíte sami. Hezký večer, moji milí.

Mezinárodní horolezecký filmový festival je akce, o které jsem donedávna neměl ani ponětí. Myslel jsem, že horolezci lezou po horách, někdy po skalách a pokud si z výpravy pořídí videozáznam, pouští ho maximálně známým doma u kafe. Po shlédnutí webové prezentace  festivalu jsem musel uznat, že jsem se v tomto ohledu ocitl poněkud mimo mísu. Aniž jsem se na ni stačil vyškrábat zpět, následoval další sestřel - to, když jsem se domníval, že se jedná o akci menšího typu, kde se bude po areálu pohybovat dvacet, třicet houževnatých šlachovitých borců a borkyň, kteří budou mezi sebou diskutovat o tom, kdo vyrábí lepší mačky. Protože mám z horolezectvím bohaté zkušenosti, neboť jsem mnohokrát shlédl film Jak vytrhnout velrybě stoličku, vím že najlepšie mačky majú v Žiaru nad Hronom. Bohužel na můj vtipný příspěvek nebyl nikdo zvědav, jednak nebyl na odborné diskuze čas, neboť jsme do Teplic nad Metují, kde se festival konal dorazili s celkem slušným zpožděním a jednak složení návštěvníků nebylo zdaleka jen z horolezecké obce, ale vpodstatě se nijak nelišilo od hudebních festivalů.

Festival nebyl účastí zdaleka tak skromný, jak jsme se původně domnívali

A hlavně - účastníci při našem vystoupení neopouštěli hromadně areál, což nás potěšilo, protože jsme měli obavy, jestli vzhledem k povaze akce vůbec programově zapadneme...

                                                                                                                     
A zapadli. V sobotu Ostružně na motosraze již při příjezdu do areálu. Ten den se opět vrátilo  víkendové počasí obvyklé pro letošní sezonu a voda se z oblohy snášela nepřetržitě po celou dobu naší přítomnosti. Je na místě vyjádřit pořadatelům obdiv za to, jak za té sloty organizačně akci zvládali. A samozřejmě musíme vyjádřit obdiv i vám, kteří jste s námi pod podiem v dešti vydrželi až do konce, kdy jsme si poté, co se podium ocitlo bez proudu všichni dohromady zazpívali Karla unplugged, přesněji bez nástrojů.
Po vystoupení následovaly různé soutěže erotické i neerotické, z nichž mne nejvíce zaujala ta, při které Dr. Buben dobrovolníkovi připravil imaginární motorkářskou vyjížďku se všemi úskalími, která může milovníka dvoustopých vozidel potkat.

Nebožáka při vyjížďce potkal například kyselý déšť (lák z okurek jej plně nahradil	mlha jako mlíko
bahno při jízdě za off roadem	a na závěr náklaďák s kuřaty...
Celou galerii z Motoparty najdete na petrdan.rajce.idnes.cz/Moto_party_Ostruzno_u_Jicina_2011/#

Jsem pouhá hříšná nádoba a tak jsem se opravdu velmi bavil, vždyť pokud je středem legrace někdo jiný, je to tak příjemné, že... asi půl minuty po vystoupení jsem se rozhodl pomoci pořadatelům vytlačit v bahně zapadnuvšiho řidiče, který nám tím pádem blokoval odjezd domů. Odhodlaně jsem vykročil k autu, bohužel právě v okamžiku, kdy jeho kola zabrala naplno. Vzhledem k tomu, že jsem se nacházel přímo v dráze letu toho, co se pod koly nacházelo, během sekundy jsem byl maskován od plešky až k patě jako člen elitního komanda před noční akcí a nedobrovolný make-up evokoval představu právě vyfáravšího horníka. Právě v tu chvíli jsem si vzpomněl na nebohého otce z Obecné školy a počal provádět v rámci možností  očistu zabahněného zevnějšku. Ne, fotku nemám a chtěl bych těm, kteří se tam svíjeli smíchy připomenout cosi o božích mlýnech...
Nakonec jsme s Komunálním vozem areál po demontáži zábran museli opustit hlavním vchodem, neboť vjezd pro kapely byl v tu dobu použitelný již jen jako skluzavka...
Provlhlí jsme dorazili domů - světe div se - již před jedenáctou a bylo fajn se v tak brzkou dobu zachumlat do deky a chrnět a chrnět...

Pondělí jako první pracovní den bývá většinou pokryto vrstvičkou pesimistického smogu, jinak tomu ovšem bylo před třemi dny, kdy se náš shopmaster Honzík rozhodl oslavit své narozeniny kupodivu v den svých narozenin a nečekat, až nadejde víkend a s ním i nulová hrozba nízkých výkonů v zaměstnání.
Oslava to byla náramná. Nebylo chvilky, kdy bychom se nudili a celý večer ( pro některé celou noc) bylo stále co vyprávět. Příjemnou společnost honzíkovy rodiny jsme opouštěli, jak mi bylo později oznámeno za ranního kuropění a ve velmi povznesené náladě. Nemám informace od všech zúčastněných, ale Luba dostal v divadle druhý den úlevu, neboť jeho hlasový fond byl vysílením velmi omezen. Oslavenec Honzík svou situaci  okomentoval pouze krátkým sdělením na Fejsu o stavu blízkém smrti a já ten den nedorazil do práce.  Holt - kalamita je kalamita...

Takhle to vypadalo, když jsem k Honzíkovi dorazil...

takhle, když dorazili ostatní

A takhle náš oslavenec v plné palbě.

Tak takto jsme, přátelé prožili minulý víkend. Byly to dny hektické, plné zajímavých dojmů. Některé z nich dostáváme kartáčem z obuvi ještě dnes...
Přeji vám hezký zbytek týdne, těm, kteří opět usedají do školních škamen poklidný rozjezd vzdělávacího procesu a těším se s vámi opět ve čtvrtek při našem dalším posezení. Hezkou noc, moji milí...

Bárt