Dědeček s babičkou by rádi omládli a tak navštíví lékaře. Ten se zamyslí a nakonec jim předepíše projímadlo. Ráno cloumá babička dědou "Dědku, funguje to! Já ti před chvilkou vyskočila z postele na záchod jak osmnáctka"! "Máš pravdu, babičko. Já se v noci posral jak mimino"...

Moc se nesmějte - i vy budete jednou staří. Hezký večer moji milí...
Dnešní okénko začínáme anekdotou, která nebude souviset s žádným bodem našeho okénka. Jsme totiž všichni mladí a svěží, a užívání projímadla při naší životosprávě by bylo prachsprosté nošení dříví do lesa. Naopak - živočišné uhlí a endiaron se pomalu staly nedílnou součástí výbavy Komunálního vozu a o situaci na trhu s těmito medikamenty začínáme vědět víc, než leckterá zdravotní pojišťovna.
Minulou sobotu jich ale nebylo třeba, neboť koncert v Oudoleňi byl zakončen obloženými talířy s čerstvou uzeninou, sýrem, a zeleninkou a tak nás naše střívka po dlouhé době chválila, jak jsme na ně hodní. To jsem ale trochu přeskočil, pojďme o pár hodin zpět ke zkušebně...

A tady je máme. Myslím obložené talíře vpravo

Odjezd byl opět ve znamení vybité baterky a opět se jelo na zapůjčenou. Luba nelenil a objednal ihned vůz ke specialistovi, aby jej vyšetřil, stanovil diagnozu a případně provedl odpovídající zákrok. Ono totiž v podvečer na zkušebně o nic nejde - prostě se baterka vymění a jede se. Jenže zůstat ve tři ráno dejme tomu někde u Plzně už taková sranda není. Tma, liduprázdno... dneska je to všude samej úchyl, ještě by nám něco udělal...nic, autíčko bude doufáme příští týden v cajku a zas o problémeček méně.
Oudoleň je víska nedaleko Havlíčkova Brodu a místní obecní dům je nejenom stánkem kulturním, ale i centrem sportovním. Ačkoliv má obec jen něco přes třista obyvatel, možnosti vyžití jsou zde takové, za které by se nemusela stydět leckterá vesnička středisková (Otíku!)

Hezký a prostorný sál	Takovéto místnosti Komunál navštěvuje 5x týdně

Podrobnosti se můžete dočíst na obecním webu, my půjdeme dále...
Návštěvnost - nebojme si to přiznat, přátelé - nebyla z nejvyšších. Ale i tak nebylo o zábavu nouze a leckdo z návštěvníků si pochvaloval absenci tlačenice jak pod podiem, tak u napajedel. Asi z toho důvodu byla atmosfera velmi uvolněná a vstřícná. Informace o tom, jak málo bylo v okolí k vidění plakátů jsme dostali hned z několika zdrojů a je to jasný vzkaz pro pořadatele: nejen důkladně vylepit, ale také důkladně hlídat. Nezřídka se pořádá víc akcí, než jsou s to plakátovací plochy pojmout a v tu chvíli nastává boj v intencích Divokého západu...

Dvě momentky z přípravy na koncert

Vypůjčená baterka při zpátečním startu statečně držela a tak jsme se domů dostali bez problému a relativně včas. Tedy - většina z nás... O tom jindy...
Jak víte z našich minulých sezení, v poslední době se kapela věnovala tvorbě hymny pro tým amerických fotbalistů z Pardubic. A tak jsme se v úterý ráno sešli s Dejvem na zkušebně a zbavili Komunální vůz přebytečných věcí spolu s mrtvým netopýrem, kterému pravděpodobně v sobotu v noci selhal radar a čelní náraz měl pro chudáka fatální následky. Osadili jsme vozidlo opět zapůjčenou baterkou ( Bože, ať už je to auto v pořádku), naložili Fejlu a vyrazili.

Nebohá oběť dopravní nehody...

Minulý týden jsem vás nechtíc mystifikoval, mylně jsem se domníval, že sjednané studio se nachází v Pardubicích. Skoro jsem se trefil - bylo to v Březhradu. Dodatečně se Vám tímto za mylnou informaci omlouvám...
Objekt pro záznam slova a hudby má majitel Pavel Sonda umístěn nenápadně za domem a Dejva po příjezdu nejvíce fascinoval klid, který v okolí panoval. Mě pro změnu učarovalo hejno nádherných klouzků, které majiteli rostou přímo na dvorku pod statnými modříny. "Když jdu na houby, trvá mi to pět minut" sdělil nám poté, co jsme obdivovali jeho mykologickou minirezervaci. Seznamovací konverzace trvala ale krátce, čekalo nás ten den dost práce.

Smaženice, která to ještě neví...

Zvučilo se, hrálo, přehrávalo, zkrátka klasická studiová činnost. Polední pauzy jsme využili k návštěvě bufetu v areálu bývalého masokombinátu Salma. Byli jsme příjemně překvapeni kvalitou jídel zde nabízených a tak jsme si pupíky řádně naplnili. A mé čerstvé předsevzetí cíleně snižovat obsah cholesterolu v krvi vzalo za své poté, co jsem zjistil, že polévkou dne je dršťková...
Zpět jsme jeli již v kompletní sestavě, neboť mezitím dorazil i Luboš s Ernym. Náš pěvec, ačkoliv po obědě neodolal a poslal do útrob také řádnou porci polévky. Málokdo mu v tu chvíli rozumněl tak jako já a v duchu žehnám tomu, koho jako prvního napadlo hodit do vroucí vody hovězí žaludky a majoránku...
Práce ve studiu skončily již někdy kolem páté odpoledne a svižnost tempa udával hlavně Pavel - mistr zvuku. "Asi mě dáte přezdívku otrokář" sondoval náš postoj k jeho neustálému pobízení do práce. Nenechali jsme jej na pochybách: "Jo tak to už ti nikdo neodpáře"...

Studio bylo vybaveno vším: Fejlou,	krbem
na krbu sympatickými a naštěstí prázdnými lahvemi	I vyznavači woo-doo si zde přijdou na své

Majitel studia Pavel Sonda

A je hotovo...

Nu nic, je hotovo. O víkendu si kluci z fotbalového týmu poslechnou nahrávku a pokud ji schválí, je hymna na světě.
Já se vám teď, moji milí musím k něčemu přiznat. Minule jsem vám, když jsme seskakovali z parapetu slíbil, že vám dnes povyprávím, proč jel Luba dvakrát na fotbal. No, tak nepovyprávím. Já jsem na to totiž zapomněl jako na smrt a na důležité detaily, bez kterých by vyprávění bylo o ničem jsem se Luboše nezeptal. Přísahám na tuto svíčku, že tentokrát nezapomenu...
Tak, a když jsem se z toho tak hezky "vyvlík", můžu se s vámi v klidu rozloučit. Než tak ale učiníme, rád bych vám ukázal fotku, na které je jasně vidět, kam všude se Komunál vetře...
Když tak vidím ty hory v pozadí, vzpomenu si jak jsem se dnes zadýchal při překonávání menší terénní nerovnosti při cestě do Lídlu a řeknu Vám, že některé přírodní krásy obdivuji raději pouze na fotografii...

S Komunálem na cestách...

S takovýmhle týmem to se to zdolávají hory...

Přeji vám, moji milí, ničím nerušenou noc a těším se zase za týden na naše další posezení. Mám pocit, že si budeme povídat o vystoupení v Kolíně a také v Královédvorském Zálabí.
Mějte se fajn a za sedm dní opět nashledanou...

Bárt

 

"Vyměnil jsem kabely a autíčko jede jak z arbesu!"
"Z partesu, Bárte. Arbes byl spisovatel. "
"No...dyť jo! Pan Arbes měl totiž taky Opela..."

Vím, trochu zmatený začátek. Ale jde o to, že se nikdy nesmíte nechat nachytat. A když vás nachytají, nesmíte to nedat na sobě znát. Věřte mi, že za léta existence Komunálu je většina z nás v této disiplíně mistrem ... hezký večer, přátelé.
Naše dnešní okénko bude svým obsahem poněkud chudší - páteční večer kapela prožila v klidu svých domovů či výčepů, koncertovalo se pouze v sobotu. O to to ovšem byla větší pecka...
Nebudu zde popisovat strašovský parket, kdo zalistuje o několik okének zpět, najde o něm spoustu informací. Za zmínku stojí hlavně prodloužené podium, které hyperaktivním muzikantům a zpěvákům dává daleko více prostoru k pohybové seberealizaci a kytaristé nemusí se svými nástroji na podium nastupovat se zvoláním "En garde", neboť šermování kytarami pod nosem spoluhráčů je díky výše zmíněné přístavbě odzvoněno.
Vzhledem k tomu, že naše sobotní vystoupení bylo zároveň akcí uzavírající ve Strašově letošní sezonu, a také proto, že jsme v tomto místě absolvovali již několikáté vystoupení, rozhodli jsme se jej tentokrát trochu okořenit. Přemýšleli jsme, co by pro vás mohlo být zajímavé. Debaty probíhaly konstruktivně ve stylu "Pozveme hosta"! "Jakýho"? "Nějakýho slavnýho"! "Myslíš tamtoho"? "Ne, toho ne, ten už není slavnej"... a tak jsme debatovali, až ze všech návrhů nejlépe vyšel nápad pozvat Komunální pračleny.

Pračlen Albert von Hornych  - basová kytara	Pračlen Radek Řezníček alias "fousatá svině" - vokály
Jindra Šafránek. Ačkoli není pračlenem v pravém slova smyslu, jeho pomoc při nahrávání sborových zpěvů již několikrát vydatně Komunálu pomohla	A pračlen Luba Groh - klávesy

Dalším zpestřením akce byla pyroshow, u které jsem já osobně ocenil krom vizuální stránky i příjemné teplíčko, neboť můj zdravotní stav nebyl ještě úplně stoprocentní. Neodmyslitelnou součástí vystoupení komunálu se svého času stal i čert Kleofáš s hořícími vidlemi a tak byl do programu zařazen také. Závěr akce patřil zpěvácké soutěži a proti tomu co se v tu chvíli na podiu dělo, je Superstar slabým odvarem přehlídky odvahy a houževnaté vytrvalosti...
Zkrátka se ze sobotní akce stal nostalgicko - vzpomínkový gulášek, který nám a podle reakcí i vám velmi chutnal.

Strašov je akcí, kam se přijdou podívat rodinní příslušníci většiny kapely a v sobotu tomu nebylo jinak. Tátové, sourozenci, ale i potomci byli k vidění po celém areálu a nezřídka se s nimi po skončení koncertu končilo u okýnka, které s tím naším čtvrtečním nemá pranic společného ( pokud nepočítám vinné nápoje).
Zkrátka a stručně - Strašov dopadl nad očekávání dobře a více jak tisícovka návštěvníků to jen potvrdila. A my vám za ten skvělý večer děkujem.
Středeční zkouška byla naposledy věnována hymně pro pardubické Stallions. Dva zástupci týmu se přijeli podívat, tedy spíše poslechnout náš výtvor, jelikož "lajf" nahrávka, kterou jsme pro ně před časem na zkušebně pořídili by se spíše nechala použít na plašení krtků, než na poslech a tak jsme zahráli, probrali připomínky a pokud proběhne vše podle plánu, v úterý ráno se začne hymna v jednom pardubickém studiu rodit.
Kluci ze Stallions nám donesli krásnou týmovou fotku a já musím poznamenat, že trochu neprozíravě. Věčný šťoural Fejla se totiž pozastavil nad tím, proč mají růžové dresy a okamžitě začaly vyvstávat hypotézy o tom, že je to součást herní taktiky, neboť soupeři se při pohledu na dresy něžných barev okamžitě sevře pr...el (konečník). Diskuzi ukončil Honza z fotbalového týmu větou "To není růžová, ale lososová". A bylo.

Kluci ze Stallions. Na fotce stažené z netu je to opravdu normální červená barva...

S klukama jsme se rozloučili, poslechli pár Ernyho nápadů na nové CD a na chvíli navštívili Bowlling bar prodebatovat ještě pár organizačních záležitostí. Bohužel mě dnes čekaly odběry a představa, že místo vypracování krevního obrazu leje sestra doktorce mé krevní vzorky do auta se slovy "Ten Novák tam má zase chlast, paní doktorko. No nic, aspoň na to odpoledne dojedete domů" mě donutily dát si kafe, čaj a posléze se z podniku vypařit...

Chlapci při poslechu Ernyho nových nápadů

Tak toto byl náš uplynulý týden, moji milí. Příště si poklábosíme o tom, jak se hrálo v Oudoleni, kdo zlobil a kdo byl hodný ve studiu při nahrávání hymny a také si ve stručnosti povíme o tom, proč jel Luba dvakrát za sebou na fotbal.
Přeji Vám jako vždy klidnou a ničím nerušenou noc, přátelé a těším se na vás za sedm dní a nocí opět v našem okénku...

Bárt