"Z prdu kuličku neuděláš"...
(lidové rčení)

Asi víte, kam mířím, moji milí. Zkrátka mám víceméně prd a z této nehmotné substance bychom měli uplácat naše dnešní okénko. Bude to tedy jedno z těch kratších parapetních posezení...
Jak víte, uplynulý víkend panovalo volno a jednotliví členové kapely jej prožívali různě. Bohužel nemám o aktivitách většiny ansámblu informace, ale doufám, že příští týden ze sokolíků něco "kápne". Pro dnešek vám alespoň popíši, jak prožil víkend Erny, neboť jsem byl přímým účastníkem jeho malé části.
Zhruba před čtrnácti dny při jedné menší grilovací seanci, které se kromě Ernyho zúčastnil i náš kamarád Aleš alias Metalbrute se svou polovičkou Bodinou uzřel světlo světa nápad strávit volný víkend jinak, než na imaginárním bojišti Enemy Territory či Monackém okruhu F1. Právě Aleš navrhl strávit víkend u rybníka jménem Zásadník nacházejícího se nedaleko obce Číněves, Alešova to rodiště. Na břehu této vodní plochy nachází se několik chatek jsoucích stejně jako rybník v péči místních rybářů a tak vyznavači tohoto sportu, nebo chcete-li hobby mají možnost tu trávit pohodlně celé víkendy a věnovat se plně své vášni.

Autor víkendového projektu - Aleš alias Metalbrute

Vše bylo tedy dohodnuto. Ale jak už to tak bývá - člověk míní a příroda mění. Zdravotní potíže, se kterými jsem se vám minulý týden svěřil dosáhly v tu dobu bodu kulminace a vidina toho, jak mezitím, co ostatní labužnicky popíjejí víno, já usrkávám lektvary na uvolnění dutin a přikusuju antibiotika mě spolu ze strachem z lékařského zákroku, o kterém jsem vám již také vyprávěl donutily nakonec účast na této akci zrušit.
Nakonec jsem to stejně nevydržel a v sobotu jsme se za přáteli alespoň na chvíli vypravili.
Jako odpustek za zrušenou účast navařil jsem obrovský kotel bramboračky, který se mnou po příjezdu na místo chtěla vyměnit jakási parta rybářů za špalek masa, pomalu se otáčející na grilu a nebýt kuchařské ješitnosti, která se ve mě na poslední chvíli probudila, směnný obchod by se nejspíš uskutečnil.
Protože se jednalo o víkend rodinný, akce se zúčastnily nejen polovičky, ale i ratolesti a celou sešlost skvěle doplňovala čtyřnohá dvojice Růženka a Iron.
Jak můžete vidět na obrázcích níže, Erny byl evidentně ve svém živlu. Neustále obcházel kolem čtyř prutů, které měli s Alešem nahozeny, pozoroval, zakrmoval, upravoval...

Po mé nedůvěřivé otázce, jestli jsou v rybníce vůbec nějaké ryby jsem byl ujištěn, že sice ještě nic nechytili, ale něco by tam být mělo. Netrvalo dlouho a Ernyho trpělivost byla korunována úspěchem v podobě půlmetrového kapříka.  Zástupce vodní říše byl po pořízení nezbytné fotodokumentace vpuštěn zpět do svého přirozeného prostředí a tichý lov mohl pokračovat...

Zkrátka pro nás to bylo krásné uvolněné odpoledne a pro Ernyho a jeho rodinu parádní víkend. Když mi v neděli vracel hrnec po polévce, byl nadšen a myslím, že u rybníka Zásadník nebyl naposledy. Na otázku "Chytili jste pak ještě něco"? totiž zasněně odpověděl "Ani ťuk, Bárte. Ale tam je taková pohoda"...

V týdnu se namísto klasické zkoušky konalo neformální posezení na Bowlingu. V průběhu zhruba dvouhodinové schůzky byly projednány hrubé rysy koncertování v příštím roce s přihlédnutím k plánovanému nahrávání nového CD. Do svých domovů jsme se tentokrát rozešli celkem brzy a v zachovalém stavu.
Tolik k uplynulému víkendu, moji milí. Na naše příští posezení mám v plánu připravit pro vás trochu něco jiného. Víkend je totiž opět bez koncertů a abychom si nepovídali stále jen o tom, kam kdo jel, co kde snědl a vypil, zkusíme tematickou změnu. Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když vám v tuto chvíli neprozradím o co jde. Nechci vás napínat, ale kdyby to nevyšlo, tak nebudu za slibotechnu.
Přeji vám jako vždy klidnou noc, příjemný nadcházející víkend a za týden se na vás opět těším nashledanou...

Bárt


 

Tak víš kam jeď? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš...
(Rudolf Hrušínský, Vesničko má středisková)

Průvodní věta našeho dnešního okénka ze skvělého filmu s ještě skvělejším panem Hrušínským (kdosi ho na internetu nazval právě na základě této scény českým Dr.Housem) mě napadla, když jsem dnes přemýšlel, jak začít. I vzpomněl jsem si na svou úterní návštěvu u lékařky: "Pane Novák, krev máte v pořádku, na průduškách nic není"... Podotýkám že ten den jsem myslel, že mě v záchvatech kašle opustí mé zauzené plíčky, z kapesníku se v mých spárech stával žesťový nástroj a moje troubení muselo být slyšet minimálně o dva bloky dál. Nesměle jsem poznamenal, že se opravdu necítím nejlépe a když jsme spolu probrali další syndromy, rozloučila se se mnou paní doktorka slovy "to bude zánět dutin, takže antibiotika a pokud to nepomůže, tak punkce" Nevím, jak je tento termín známý široké veřejnosti, mě ale dostatečně. Měl jsem potěšení tento zákrok opakovaně podstoupit a z toho důvodu jsem paní doktorce plačtivě oznámil, že na žádnou punkci nepůjdu, protože to bolí. Za těch uběhnuvších třicet let lokální anestetika doznala zajisté pokroku, základ ale zůstává stejný: narvou vám do frňáku dutou jehlu dlouhou jako kráva a až to křupne, počnou vám sadisti z nosního proplachovat dutiny vlažným heřmánkem...
A tak pojídám antibiotika, napařuji se a vdechuji eukalyptové vůně, zkrátka dělám vše proto, abych se zákroku vyhnul, neboť tento si v ničem nezadá s výjevem z krváku Saw...

Dvůr... ač byla antibiotika nafasována, první tableta šla do útrob až ráno. Víme, proč...

Promiňte mi, trochu jsem se tu sobecky rozepsal o svých bolístkách. Ale ženy mají pravdu: když chlapa něco zabolí, ví o tom všichni...
Minule jsem Vám slíbil spíš něco o Lubovi, viďte. Zkrátka šlo o to, že Luba před několika týdny vyrazil na fotbalové utkání Sparta - Hradec. Nebylo by to nic neobvyklého, jenže tyto výlety jsou v případě Luboše tvořeny dvěma základními body. Tím prvním je fandění svému týmu a druhý - neméně důležitý - degustační exkurze po stáncích nabízejících klobásky a jiné smažené, grilované a opékané dobroty s ne zrovna přííznivými nutričními hodnotami a už vůbec ne s kladným vlivem na zažívací trakt. A v tom byl ten problém, neboť Luba trpěje v tu dobu dlouhodobými potížemi právě v oblasti zažívání nemohl ten den v žádném případě riskovat pozření byť jediné uzeninky. Mohlo by se totiž stát, že by ze zápasu mnoho neviděl... A tak náš milý Luba postával u stánků s rukama za zády jako pan Huml z Chalupářů a závistivě nakukoval přes ramena konzumentů, jak si vybírají dozlatova opečené pochoutky a  měl strašnou chuť vzít alespoň prázdný tácek a jen kvůli pocitu pořádně stisknout mačkátko od hořčice...
Neuplynulo mnoho času a pěvcův zdravotní stav se rapidně zlepšil. Aby se zbavil traumatu z minulé sportovní akce, vyrazil neprodleně na zápas reprezentace s Ukrajinou. Okamžitě po příjezdu na stadion požádal u prvního stánku hned o tři klobásy a když mu prodavač navrhnul, jestli si nechce vzít jednu a pak postupně další, aby mu nevystydly, odvětil Luba pouze "Nevystydnou"... a sjel stánkaře takovým pohledem, že ten už se na nic neptal a začal pro našeho hladovce hledat nějaký vyztužený tácek...
A jelIkož bylo v menu i pivo, pochvaloval si Luba s plným bříškem jak hospodárně vše pořídil. Až po cestě zpět zjistil, že si text v menu špatně přečetl a že do sebe celou dobu lil jedno PITO za druhým... Tak to byl Lubošův "double impact"...

Ti říkám : nevystydnou!

Co se týče našeho koncertování, páteční večer patřil kolínskému klubu U Vodvárků. Sympaticky zaplněný sál hltal několik molekul kyslíku, které klubem poletovaly a přes to, že bylo "fakt vedro", byl to vydařený večer již od chvíle, kdy kluci z kapely Crionic započali svůj set. A jak už to tak bývá, když hrajeme poblíž domoviny, domů se nijak nespěchalo a afterparty měla "grády" hodné kolínských pařmenů...

Přeloučská kapela Crionic  - U Vodvárků

Chluecký basák Fejla - tamtéž. (Foto Zdeněk Hejduk - www.kolinskydenik.cz)

I druhý koncert se konal na nám již důvěrném místě, královédvorském Zálabí. Sympatický klub, sympatické publikum, správní borci ze Seven, co víc si přát? Snad jen nějaký ten vzduch na dýchání, neboť ovzduší bylo velmi podobné tomu U Vodvárků a ten večer by se v sále zpotilo i prase. (Tak mě napadá, jakou logiku má věta "potím se jak prase", když prase nemá potní žlázy)

Mezitím, co kluci ze Seven pařili na podiu

Využil Dejv jejich nepřítomnosti a snažil se přiživit na krásném dortu (pro kluky ze Seven: toto je pouze aranžovaná fotografie, ani se ho nedotk!)

Nicméně i přes to byl večer naprosto skvělý a teď nadchází moment, kdy je nutné se jménem celé kapely omluvit Dejvovi, který musel druhý den do zaměstnání a poněkud jsme na ten fakt po skončení koncertu pozapomněli... Takže Dejve: promiň a máš u nás flašku!

Tak už se Dejve nemrač...  (Foto Zdeněk Hejduk - www.kolinsky.denik.cz)

Moji milí, povečeřel jsem svůj Augmentin a je čas si jít do postele nahřívat nosní dutiny. Vzpomněl jsem si totiž znovu na punkce...
Nemám pro vás, co se příštího okénka týče tentokrát žádnou tematickou pozvánku, neboť pátek i sobota jsou ve znamení kapelnického volna a já v tuto chvíli netuším, čemu za týden naše posezení zasvětíme. Ale jak se říká - nech to koňovi aneb ono to nějak dopadne...
Takže vám alespoň přeji dobrou a klidnou noc a za týden, budete-li chtít se sejdem opět ve čtvrtek na našem parapýtku...

Bárt