"Mlčeti zlato..."

Tak jsem si po našem posledním posezení, milí přátelé připadal tak trochu jako idiot. Okénko jsem hezky naladil do dušičkové atmosfery a hned druhý den se udělalo tak hezky, že ti, co chodí na náš parapýtek až v pátek mě museli mít za totálního meteoignoranta. I napadlo mě, že něco pravdy na našem dnešním úvodu bude a že by se člověk nemusel za každou cenu ke všemu vyjadřovat. Nebezpečí, že pak bude za blba je až příliš velké.... Ale říkejte si co chcete, ve čtvrtek bylo fakt hnusně.
Když jsem Vás na konci našeho minulého setkání zval na sobotní koncert do Křince, netušil jsem, kolik lidí nemá v sobotu večer do čeho píchnout. Takovou účast myslím nečekal nikdo z naší party a z koncertu se stal parádní mejdan se vším všudy.

Příjezd na akci byl ovšem poněkud hektický. Lubošův ochotnický spolek absolvoval totiž toho večera chlumecké představení Charleyovy tety a přestože nás Luba ujišťoval "chlapci, na devátou doražte ke kulturáku, to bude akorát, hupsnu do auta a valíme"! Už slovo "hupsnu"  v nás vyvolalo nedůvěru, nicméně v dohodnutou dobu sedmero bambejšků napáskováno ve voze čekalo za kulturákem na svého "Bruce"... Čekali jsme pět minut, deset minut... "Nezajedem si pro něco na benzinku"? I stalo se a po nějaké chvíli čekání pokračovalo... Nudné chvíle v autě jsme si zpestřovali představami, jak Luba při divadelní děkovačce haleká do sálu plného gentlemanů v kravatách a dam ve večerních róbách "Kamarádi, končíme?"...

Jestlipak poznáte, který z nich je Luba? (byli taci, kteří tipovali čtvrtého zleva)...

Nakonec jsme byli nuceni do Křince vyrazit bez ochotníka, abychom po vystoupení kluků z Rimortisu připravili podium a mohli po příjezdu Lubana ihned začít. Nakonec vše vyšlo celkem v pohodě, lídr dorazil po vlastní ose s dostatečnou časovou rezervou a zbytek večera už probíhal tak, jak má.
Po delší době bylo vystoupení zpestřeno "Zvoníkem" s tradiční výměnou nástrojů a pozic na podiu. Já sám jsem si dal osobní závazek naučit tuto songu Ernyho na klávesy, pěkný klavírní zvuk či klasické Hammondy v podání našeho kytaristy by mohly tento starý šlágr příjemně okořenit. Problém je v tom, že o tom Erny ještě neví...
Bylo to s vámi v sobotu zkrátka příjemné setkání a moc se nám domů nechtělo ani po návratu do Chlumce. A tak jsme se, jak jsem se včera od Fejly dozvěděl byli k ránu ještě před ulehnutím na chvilku mrknout do Bowlling Baru.
Pořádný políček vztahům v kapele vlepilo odhalení pravého důvodu Lubošova sobotního zdržení v divadle. O to smutnější bylo, že jsme se jej museli dozvědět nikoliv od něj a hned v sobotu večer, ale až druhý den z Nedělního Blesku.

A zadní strana listu aneb Skandální odhalení:

Slibuju, že se články na našich stránkách brzy objeví v lepším rozlišení

Toliko k Lubovi. Vlastně - toliko k našemu dnešnímu poněkud kratšímu posezení, moji milí. Informace o dalších členech jsou spíše sporadické, neřku-li nulové a tak si na mimokoncertní aktivity ansámblu ještě týden počkáme. Čeká nás volný víkend, takže si opět s tématy na naše příští posezení budeme muset nějak poradit...
Zatím Vám jako vždy přeji klidnou noc, krásné sny a za týden, budete-li chtít, na shledanou zase v našem okénku...

Bárt

Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem...

Ne příliš originální, o to víc trefné. Uvidíte sami. Přeji vám hezký večer, moji milí...
Celkem přivětivý a teplý podzim se začal pomalu měnit v melancholicky ponuré období, jako by tušil, že se blíží dušičky a chtěl tomuto dni dodat patřičnou atmosferu, automobily začínají pošilhávat po výkladních skříních s novými kolekcemi zimního obutí a tajně doufají, že jim Ježíšek nenadělí protektory jako loni, kdy se jim potom kolegové na parkoviští celou zimu za zadním nárazníkem smáli... v obchoďácích zakopáváte o obří čokoládové Mikuláše, kterými by se nechal umlátit slon a jakkoliv celý rok neposlouchám radio, nyní využívám každé příležitosti a nastavuji slechy, abych zjistil, který den a která stanice posune "pseudoadvent" koledami a vánočními reklamami zase o několik dní blíž k letním prázdninám...
Ale vážně. Na advent máme ještě opravdu trochu brzy, pojďme raději poklábosit o uplynulém víkendu.
Křečhoř. Mám pocit, že v našem okénku se o ní mluvilo již tolikrát, že by stačilo jen sdělit " v pátek jsme hráli v Křečhoři" a kdo tu s námi sedává pravidelně, věděl by, o řem je řeč. To bychom to ale měli rychle odbyté...
Když jsem den před koncertem vezl do Křečhoře naši ohromnou plachtu, aby ji mohli pořádající kamarádi ještě ten den pověsit, vzal mě švagr do prázdného sálu a pochlubil se, jak opravili štuky a omítky na stropě nad podiem. Musím se vám, přátelé omluvit, ale v minulých povídáních o Křečhoři jsem vám zapomněl sdělit jeden zajímavý fakt. Při vystupování v místní sokolovně se občas stávalo, že narušené a uvolněné omítky nevydržely nápor decibelů a snesly se ze stropu na bedny a zesilovače nebohých muzikantů, což nástrojové aparatuře příliš neprospívá. Ale to je již minulost, opravený sál vypadá velmi pěkně a já jsem tomu rád, neboť v ochranných stavebních přilbách bychom na podiu působili poněkud neortodoxně...

"Tý jo, kruhy!"  zvedl jsem hlavu, jako bych nikdy neviděl v sokolovně kruhy. "Ani mi o nich nemluv"! odvětil švagr a vzápětí jsem se dozvěděl, že při nedávné tancovačce na ně jakýsi recesista hbitě pomocí žebříku vylezl a další recesisté žebřík ještě hbitěji odnesli a nechali nebožáka viset pod stropem. Jak se dolů tenkrát dostal, nevím, ale prý nakonec došlo i na "rohovnickou minutku"... A tak jsem odjížděl domů a modlil se, aby páteční koncert dopadl bez větších peripetií.
Dopadl dobře. Bez omítky, bez visících fanoušků. Po vystoupení domažlické party Zvlášňý škola, kterou jsme pozvali i na sobotní vystoupení jsme řádně "nadrženi" po třech týdnech zase stáli na podiu... Hrálo se fajn, jen Erny, kterého momentálně zlobí zub a zobe antibiotika to měl ten večer o něco těžší.
Musím opět vyzvednout pořadatelské zázemí. Kamarádi z Křečhoře nám (jako vždy) připravili v útulné šatně takové podmínky, až by jeden pomalu zapomněl, že je tam od koncertování a ne na posvícenské hostině...

                                                                                                          ***

Koncert na domácí půdě má vždycky tak trochu sváteční nádech. Nejinak tomu bylo i v sobotu, pokud pominu dopoledne, které mělo nádech spíše pepermintový díky výše zmiňované pohostinnosti křečhořských. Tento stav ale velmi rychle pominul a přípravy na večerní vystoupení se rozjely naplno.

Přípravy na večerní šou

A pak už to všechno šlo ráz na ráz a než jsme se nadáli, stála na podiu opět Zvlášňý škola a po nich následovala bubenická show skupiny Mlask. Bylo to jiné a pro nás velmi osvěžující a je škoda, že někteří z vás měli trochu jiné pocity. A jsme u úvodní věty našeho dnešního posezení. O tom, že se koncert v Chlumci vydařil, nebylo pochyb již při našem vystoupení, vytvořili jste opět perfektní atmosferu a naši trému a nervozitu tím dokonale eliminovali.

Zvlášňý škola
Mlask!

Na druhou stranu byli někteří nespokojeni s tím, že náš set začal pozdě a dávali to najevo i při vystoupení kluků z "Mlask". Dovolte mi, abych vám to vysvětlil. Je to velmi jednoduché. Vlastně není. Není vůbec jednoduché vymýšlet, co vám nabídnout navíc za to, že s námi trávíte víkendové večery už tolik let a ještě vás to neomrzelo.
A tak vzniknul nápad představit vám kromě klasického hudebního hosta i něco trochu jiného, než další rockovou kapelu. Byl to zkrátka dárek od nás a zároveň zpestření celého večera. Snad to pochopíte i vy, kteří jste chtěli slyšet jen a jen Komunál...
A vůbec - buďte rádi, že jsme nechtěli obohatit večer například vystoupením v plavkách. Jako bych to viděl - koncert začíná písní "Je to zlý", následuje šlágr "Mám malý pjut" a pokud by nás ještě neodchytli zřízenci doktora Chocholouška, výstup by zakončily "Stopy upocených těl"...
Konec fantazírování. Chlumec dopadl na výbornou a my vám děkujem. Moc. Pro nás to je signál, že to všechno má smysl a že si stále máme navzájem co dát. A tohle vědomí je náš motor...
Témata vyčerpána,  nejvyšší čas se rozloučit. Čekají nás tři dny volna, tak si je hezky užijte a příští týden,  budete-li chtít, těším se na vás opět v našem okénku nashledanou. A kdybyste neměli v sobotu do čeho píchnout, přijeďte do Křince, my tam budem taky.
Hezké sny a klidnou, ničím nerušenou noc, moji milí...