"Mrákovská hospoda, z dromnýho kamení,
hdo peníze nemá, hajť do ní nechodí"
(Chodská lidová)

Hezký večer, moji milí. Úvod našeho dnešního posezení je více než zřejmý. Jistě - týká se našeho pátečního vystoupení v Mrákově na Domažlicku, ovšem tomuto koncertu předcházela ještě jedna událost, udavši se tamtéž. Tak se hezky posaďte, budeme si vyprávět...
"Byla - nebyla jednou jedna vesnička nedaleko Domažlic a v ní žil chasník Zdeněk se svou družkou Jitkou. Jednou si oba řekli, že by se mohli jít pobavit někam na nějakou tancovačku. Nelenili a vypravili se mezi chasu. I když šumaři, kteří ten večer hráli neměli dudy, našli Zdeněk s Jitkou v kapele zalíbení a tak se na jejich hraní objevovali stále častěji a dál od domova. Netrvalo dlouho a ze všech se stali kamarádi.
Po osmi letech dozrál vztah Zdeňka a Jitky natolik, že se odhodlali ke kroku zásadnímu a rozhodnému. A byla svatba. Všichni jedli, pili, hodovali, já tam také byl, jedl, zpíval, pil... a byla tam papírová zem, a já se propadl až do Chlumce"...

Ženich s nevěstou

Když to tak po sobě čtu, myslím, že ze mne pohádkář nebude. Raději budu pokračovat tak, jak mi klávesnice narostla.
Minulý pátek, kdy nás čekal koncert v Mrákově rozhodli se, jak jste mohli z minipohádky vyčíst naši kamarádi Zdeněk s Jitkou říci na domažlické  radnici své "ano". A protože se nám dostalo na tuto významnou událost pozváni (Luboš dokonce jako ženichův svědek), ti z nás kteří mohli si vzali ten den volno a brzy ráno svištěl Komunální vůz po dálnici směr západ.
Po příjezdu na místo čekalo některé z nás velké překvapení v podobě připravených chodských krojů, ve kterých jsme strávili podstatnou část dne. Nutno podotknout, že kroje jsou velmi pohodlné a člověk se v nich cítí velmi dobře. Pokud tedy ovšem nejsou dva nad nulou a nefouká čerstvý větřík... S nízkými teplotami jsme se ale vypořádali již při snídan v podobě několka Tullamorek a tak byla na radnici nálada včetně obřadu příjemně uvolněná, zvláště když si oddávající při té nejdůležitějí otázce nemohl zaboha vzpomenout na ženichovo jméno...

A svědci

Svatební veselice, odehrávající se v útulném podkrovním salonku jedné domažlické restaurace měla velmi pestrý průběh a nikdo ze svatebčanů se ani chvíli nenudil.
Asi mi dáte za pravdu, když prohlásím, že většina svatebních hostin má prakticky stejný začátek a tím je úvodní dvouhodinovka, kdy hosté z ženichovy strany nedůvěřivě pokukují po hostech ze strany nevěsty a hráz nesmělosti protrhnou až první desetinky promile. Oslava Zdeňka a Jitky byla této prodlevy ušetřena. Jednak jsme si své desetinky dovezli již sebou a jednak jsme se  prakticky všichni navzájem znali. Jediným šrámem na celé oslavě a vlastně na celém zbytku dne bylo, když se ozval Filip, který měl do Mrákova přicestovat navečer spolu s Radkem a sdělil nám, že leží v zimnici pod peřinou a celkově je v absolutně nepoužitelném stavu.

Naštěstí jsme v rámci výměnného pozvání pouze zahajovali večer před Zvlášňý školou. Náš výstup byl tedy plánován pouze jako hodinový, navíc byl playlist upraven tak, aby byla absence basy co nejméně bolestna. Nakonec to dopadlo relativně dobře a dle ohlasů se to dokonce dalo poslouchat...
Západní čechy jsme navštívili i druhý den a tentokrát i s Fejlou. Naše vystoupení v Horažďovicích opět proběhlo před vlastním koncertem Zvlášňý školy a tak jsme ku domovu vyrazili velmi záhy a velmi rádi, neboť naše organismy po náročném víkendu a spolykaných kilometrech volaly po důkladném odpočinku...
Na závěr povídání o naší západočeské anabázi bych chtěl partě Zvlášňý škola poděkovat za to, jak se o nás postarala a za zázemí, které nám na šatně vytvořila.
 

Dejve, Dejvíku...	BAF!!! ( byli jsme již opravdu unaveni)...

Odjezd na včerejší vystoupení v Živanicích byl poněkud nervoznějšího rázu, neboť se nám po delší době opět nedařilo nastartovat auto. Tentokrát ale bylo evidentní, že zapůjčení jiné baterie nepomůže, motor naskočil vždy na půl sekundy, jako by nám chtěl dát naději a vzápětí výsměšně zhasl. Shodou okolností jsme ten večer z Chlumce odjížděli pouze čtyři včetně shopmastera Honzíka. Luba měl představení s ochotnickým souborem v Přelouči, Radek jel z důvodu včasnějšího návratu po vlastní ose a stejně tak i Dejv, který si z domova vezl bicí.
Takže jsme stáli u mrtvého vozu Erny, Honzík, Fejla a já jako čtyři svatí a přemýšleli, co s tím. Telefonický dotaz na Luboše, jestli do auta nenatankoval nedopatřením benzín místo nafty byl zpěvákem velmi rezolutně, až rozhořčeně odmítnut. Nezbyla jiná možnost - Erny jel domů pro svou dodávku a já pro našeho specialistu na autoelektroinstalace, který za posledních pár měsíců zná naše auto lépe, než své boty. Pan opravář do auta usedl, nažhavil - a auto šlapalo jako hodinky. "Startovali jste to špatným klíčkem. Ten starej obyčejnej nevypíná imobilizér" sdělil nám suše a předpokládám, že si o nás v tu chvíli myslel něco opravdu pikantního...
Tahle nepříjemnost byla ale brzy zapomenuta díky vynikající atmosféře, jenž o vystoupení panovala. Určitě se na ní podíleli i kluci z přeloučské kapely Crionic, kteří s námi v Živanicích nehráli zdaleka poprvé a mají v okolí již svou pevnou posluchačskou základnu. Děkujeme tímto všem, kteří včera přišli a užili si to stejně jako my...
 

Na závěr našeho dnešního svátečního posezení mi dovolte, abych vám, přestože jsme tu dnes o Lubošově divadelním hobby prakticky nemluvili ukázal jednu momentku z vystoupení "Charleyova teta". Mám totiž pocit, že vám ji odminula, kdy jsem vám o Lubošově koníčku vyprávěl, dlužím...

Důkaz toho, že nemusí být vše jak se na první pohled zdá: dáma uprostřed je chlap a chlap vpravo je rocker...

Hezké sny a klidnou noc, moji milí...

Bárt

P.S. Chtěl jsem dnes místo barokní hudby do našeho okénka vložit nějakou chodskou lidovou muziku, ale při zadání slova "DUDY" se mi ve vyhledávači zobrazilo tolik odkazů na různé pornostránky, že jsem od svého záměru upustil a raději ponechal skladbu z minulého týdne...
 

"Pan Ješita říká - je to taková těžko přeložitelná slovní hříčka… doslova to zní: kolik třešní, tolik višní. Ale pravý smysl..."
"Jen ať si pindá, na to my sme zvyklí"!

Hezký večer, moji milí. Úvod našeho dnešního okénka není úvod. Tedy původně měl být... Volný víkend totiž trávili jednotliví členové ansámblu velmi rozmanitě, a tak mi napadlo, že úsloví " kolik třešní, tolik višní" vystihne právě tu rozmanitost. Jenže při hlubším zamyšlení je evidentní, že kultovní věta z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje" je trochu o něčem jiném a tak jsem jí status "úvodu" odebral. Ale nějak se mi nechtělo ji vymazat úplně, hlavně kvůli mě oblíbenému panu Hlinomazovi a taky kvůli tomu, že scéna se úzce dotýká psychiatrické léčebny a co se týče Komunálu není to zas až tak od věci...

Pojdme si ale raději povědět, jakým činnostem se jednotliví členové ansámblu o volném víkendu věnovali.
Radkův víkend, tedy spíše posledních deset dní by se dalo pojmenovat jako "cesta z města". Před časem se totiž rozhodl opustit neosobní bytovku v Hradci a přestěhovat se do nedaleké malebné obce Libčany. Nedivím se mu - já sám nejsem městský typ a plně jeho rozhodnutí chápu. A míra mého pochopení rapidně vzrostla, když jsem zjistil, jak vstřívcá je obec vůči drobným pěstitelům ovovce...

Zasvěcení dobře vědí, k čemu tato aparatura slouží

Ovšem stěhování je akce často označovaná jako procházka peklem a pro její zvládnutí je třeba opravdu pevných nervů. Popřejme tedy Radkovi zdárné dokončení celého transformačního procesu a mnoho spokojených chvil v novém, klidnějším prostředí. Není bez zajímavosti, že mezi posledními věcmi, které stále čekají v hradeckém sklepě na odvoz je radkovo jízdní kolo, na kterém náš kytarista "formoval figuru" a investigativní součást mé grafomanské duše si klade neodbytnou otázku "proč"...
I když jen dočasně,  vzal "kramle" z města i Fejla. Kam jinam, do Jevan... Našemu basmanovi zjevně svědčí poustevnická samota, neboť se mi v dnešní sms svěřil, jak "one man" pobyt nedaleko Gottlandu utužil vztah mezi jím a hudební múzou...

Jevanské rybníky -  alegorie Filipovy romantické duše

Mezitím, co Filip plul na vlnách "Jevanské nirvány", Erny trávil víkend daleko pragmatičtěji. Finišující úpravy domu tepající v nervozním rytmu ruku v ruce se změnami jeho hlavní pracovní činnosti nedopřály o víkendu našemu kytaristovi chvilku oddechu. Z toho důvodu se obracím na vás, kteří čekáte na své balíčky z našeho e-shopu.Pokud jste si objednali mikinu a v doručeném balíčku najdete šálu či dámské triko, vězte že je to moje chyba. Než Erny opět získá potřebný čas, aby se mohl plnohodnotně věnovat shopu, balím balíky, vyplňuju podací lístky a to vše mě naplňuje pocitem důležitosti. Jak mě ale Erny informoval, neměla by tato výjimečná situace trvat déle než týden, takže vydržte a jistě se svých zásilek v co nejbližší době dočkáte...

Když jsem dnes obesílal sokolíky zprávou, zda mají něco zajímavého pro návštěvníky našeho okénka, například nějakou víkendovou sexuální pikanterii, jediný, kdo mi na toto téma přímo odpověděl, byl Dejv a zpráva, převedena do kultivovaného jazyka zněla asi takto: " Jen samá práce a žádnej sex, sakra"... I vzpomněl jsem si na situaci, kdy Filip, dopíjeje na zkušebně třetí lahvičku dětského jablečného pyré suše poznamenal " Ty vole, my jsme rockeři. Místo kořalky lemtáme ovocný pitíčka a připadáme si děsně drsně"... A tak mezitím co většina české obce rockerské vyznává heslo "Sex, drogy, rokenrol"  na zkušebně Komunálů by se asi nejlépe vyjímal nápis "Stejk, zedničina, pitíčko" s podtextem  "A jen zřídka vodka, pivo, houba, Zelená, Jelzin, Polar, Švestka, Jabko..."

Dr. Jekyll

a pan Hyde...

Tolik k Dejvovi. Luba svůj volný víkend obětoval ochotnickému spolku Klicpera, o kterém tu již několikrát byla řeč. Abych materiál na toto téma nečerpal stále pouze z externích zdrojů, navštívili jsme v neděli jejich představení v nechanickém kulturním domě. Vystoupení musím hodnotit velmi kladně, hra Brandona Thomase "Charleyova teta" svůj účel, to jest pobavit publikum splnila beze zbytku a herecké výkony jednotlivých protagonistů byly tak působivé, že jsme si některé jejich repliky dávali k dobru ještě cestou domů...

Foto z mobilu... nedovolil jsem si jej zapnout při představení, takže pouze tato fotka  na důkaz, že jsem byl při tom... i když tady spíš před tím...

A tím jsme, moji milí uzavřeli povídání o našem volném víkendu. Zítra čeká většinu ansámblu brzké ranní vstávání, jehož důvod vám prozradím až za týden. Pro dnešek si budeme muset vystačit pouze heslem "svatba" a povídání o ní stejně jako o víkendu, stráveném na jihu čech si necháme na naše další posezení.
Přeji vám jako vždy klidnou, ničím nerušenou noc a za týden se těším v našem okénku opět nashledanou...

Bárt