Tak nám ty čtvrtky nějak přestávají vycházet, paní Mullerová...

Přesně tak, moji milí. Naše dnešní okénko vzniká v pokoji jednoho budějovického penzionu a pokud bude kvalita wifi připojení stejná, jako včera, kdy jsem večer po příjezdu prováděl "prúbu", obávám se, že naše posezení budeme nuceni přesunout na nedělní večer. Navíc je již půl jedenácté a vzduch je mrtvý stejně jako jsem mrtvý já po celodením stepování na rozpáleném výstavišti Země - živitelky. Ale protože chlumečtí kozáci jen tak neházejí vzduchovku do pšenice, přisedněmež na parapet a pokusme se i v těchto polních podmínkách poklábosit o uplynuvším týdnu naší party...

Tento malý folklorní soubor z Bělorusi jsme v rámci veletrhu byli nuceni vyslechnout cca sedmkrát. Celý den jsem měl pocit, že si  "kupuju gumáky". Ale zpívalo jim to, všechna čest...

I minulý týden byl, co se okénka týče poněkud nestandardní, jelikož jsme se vydali na kamarádovu narozeninovou party do Semtěše, obce ležící na úpatí Železných hor. Oslava to byla náramná a všichni zúčastnění se velmi dobře bavili. Bohužel bilance o tom, kolik z nich v pátek bylo schopno konat svou obživu nemám. A raději jsem se po ní ani nesháněl. Sám jsem byl rád, že jsem po návratu domů zvládl dokončit naše minulé okénko...

Romantická chvilka v Semtěši...

Není to tak dlouho, co jsme si zde povídali o společném koncertu Komunálu s Alkeholem na Výravě. Pár neděl uteklo jako voda a je za námi druhý koncert v tomto kultovním místě. Tentokrát se role sparingpartnera ujala kapela Harlej a jako vždy velmi dobře. Bezmála dvou a půl tisícový dav od samého začátku vytvořil kotel,  jehož dimenzi a výkon by ocenil i pekelný management. Tímto ještě jednou děkujeme za vynikající večer, který jsme s vámi mohli zažít. Dá se v podstatě říct, že Luba měl tu největší narozeninovou párty v historii Komunálu...

Luba na Výravě dostal k narozeninám od kamarádů nádherný dort...

Živanický areál od našeho posledního hraní nedoznal krom výměny pronajímatele žádné změny a tak lze k sobotní akci pouze říci, že proběhla ku spokojenosti všech a v brzké době očekáváme dohodu o dalším termínu vystoupení.

Pokud kapela zapomene buben, je v živanické sokolovně možnost zápůjčky erárního. (Dejv už vyjádřil vážný zájem na příští koncert)

Cose týče mimokoncertního života kapely, krom několika organizačních telefonátů jsem nebyl s ostatními členy kapely v kontaktu, takže předpokládám, že se v jejich životě neudálo nic, o čem bychom si tady mohli pěkně pavlačově podrbat. Časový press, který mě tento týden zastihl nedovolil, abych přijal Dejvovo pozvání na rožnění rozličných pochutin spojených se softwarovou očistou jeho počítače a zhatil mi i mé plány navštívit vystoupení kluků z Natřije na chlumeckém koupališti. Filip se pravděpodobně kochá pohledem na hladiny jevanských rybníků a Radek dealuje tabákové výrobky dle pracovní smlouvy. O Ernyho dokončovacích pracích na svém rodinném sídle mám jen velmi kusé informace a myslím,  že místo neumělého popisu vše lépe vystihne po dokončení celé akce hezká fotka.
Než se rozloučíme, rád bych vás upozornil na takovou maličkost: pokud narazíte v nejbližší době na staré plakáty Komunálu, tedy Komunálního Odpadu, berte na vědomí, že ačkoliv se v organizaci kapely nic nemění, ani nevrací, zářijový koncert ve Strašově bychom chtěli pojmout v jakémsi stylu retro. Detaily se stále upřesňují a doufejme, že vyjde vše tak, jak bychom chtěli...
Vím, přátelé. naše posezení je dnes kratší. Věřte mi ale, že v rozhicovaném pokoji, na laptopu, se kterým nemám zkušenosti a s připojením, které je labilnější než věrnost holek z Perlovky se okénko dělá dosti ztuha. Proto mi dovolte, abych se s vámi pro dnešek rozloučil a popřál vám ničím nerušenou klidnou noc...

Bárt

"Ten chlapec dole mi onehdá namíchal tak řídkou maltu, že se mi neustále vracela zpět na lžíci"
    (Jiří Sovák - Světáci)

Dobrý večer, přátelé. Někteří z Vás si o víkendu možná všimli, že jsme si do Komunálního vozu pořídili takovou tu televizku na filmy. Z psychického hlediska je totiž docela fuška trávit každý víkend spoustu hodin v autě se šesti stále stejnými lidmi a nevyrobit si přitom na zápěstí pár otvorů do krevního řečiště...
Scénu z úžasného filmu Světáci, kde se parta fasádníků učí základům etikety a konverzace zmiňuji proto, že to byl první film, který měl zabránit naší případné ponorkové nemoci. Svou funkci splnil dokonale, neboť místo žil jsme se řezali my a to smíchy, který ustal pouze v okamžiku, kdy průhledný župánek tehdy svůdné paní Jiráskové odhalil jisté detaily jejího těla...

Pokud jste se domnívali, že sem umístím paní Jiráskovou v županu, omyl...

Minulý víkend, o kterém si dnes budeme povídat, jsme naše nové video opravdu ocenili, neboť bezmála čtyřista kilometrů ujetých na cestách mezi vystoupeními a domácí základnou uteklo daleko rychleji, než kdybychom se stále jen kochali krajinou (v nočních hodinách to ani dost dobře nejde, pokud tedy nesvítí měsíc jako kráva, nebo nejste vlkodlak s infraviděním).
Měli jsme už v našem okénku dvoják, třeťák, ale až tento víkend se do historie Komunálu zapíše jako "čtverák". První dvojici vystoupení jsme v pátek zahájili hodinovým setem pod cimbuřím gotického hradu Kost, kde ten den vystoupily kapely Seven, Turbo a slovenská Tublatanka. Nebylo by to stylové, kdyby se alespoň na chvíli nespustil déšť. Terén kolem podia byl tudíž poměrně dost rozměklý a podle toho se také chodilo, vykládalo a vyjíždělo. Návštěvníkům ale evidentně chvilkový rozmar počasí nevadil, v areálu byla hlava na hlavě  a  okamžiky strávené na podiu byly díky tomu velmi příjemné.
Po skončení a naložení jsme zjistili, že nelze areál opustit zadem, nýbrž je nutno se s vozem vydat k východu přímo přes "lidské masy". Naštěstí byli návštěvnící akce velmi bystří a ohleduplní (vzhledem k tomu, že akce teprve začínala a stánky s nápoji byly stále v zahřívacím kole, myslím že fungoval i pud sebezáchovy). Navíc na podiu stojící kluci z kapely Seven, kteří vidouce, jak se krokem suneme k bráně, pohotově začali do mikrofonu hulákat "Pozor, sanitka" a na závěr spustili hezky trempsky "Já volám nashledanou", čímž nás těsně před opuštěním areálu příjemně pobavili.

"Pozor, sanita"! (kluci ze Seven byli blíž pravdě, než tušili. Červené vozidlo bylo opravdu plné pacientů)...

Po opuštění panství rodu Kinských jsme mrkli na buzolu a vyrazili směr Bukovina. Věřte přátelé, že když je v autě sedm lidí, máte tím pádem ve voze celkem osm navigací (ta osmá je opravdová - přilepená na skle). Problém je v tom, že každý z těchto "GPS expertů" preferuje jinou trasu...
"Jeď na Poděbrady, je to lepší silnice!"
"Blbost, jeď normálně na Bydžov, nebudem zas někde bloudit jak idioti"! ( skoro začínal být ten pravý okamžik pustit znovu Světáky)...
Do Bukoviny jsme se dostali pouze s krátkým zaváháním u Čáslavi, kde nás kontaktoval i pořádající Jarda řezník, jestli nejsme náhodou ještě na prohlídce hradu. "hned jsme tam, Jaroušku" sdělil mu přesvědčivým hlasem Luba a měl skoro pravdu...
Po příjezdu si všichni oddechli. Epitaf dohrával poslední temnou melodii a výměna ansámblů tím pádem proběhla prakticky ihned, ani jsme nestihli nakouknout do výdejového okénka s lihovinami na posilnění ducha. Vynahradil nám to Jaroušek, jenž se během produkce ocitl na podiu s litrem Vodky a odpovídajícím počtem kalíšků. Neměli jsme ale odvahu nějak rapidně v průběhu vystoupení fanouškům dokazovat, že "za to umíme vzít" a tak jsme si jen tak jakoby "srkli". Dohnali jsme to potom...
Mě osobně zaujala kapela, která večer zakončovala, Po dlouhé době mi imponoval hlas zpěvačky i muzikantská dovednost ostatních členů souboru. Název Black Bull není od věci, energeticky na mě působili podobně jako skorostejnomenný nápoj...

A Bůh řekl: "Budiž sobota"!
A byla sobota... ten den nás opět čekala dvě vystupení. První se konalo na druhém (hezká češtin...) ročníku festivalu Lípy Fest ve Hnátnici nedaleko Ústí nad Orlicí. Akce ač komorní, byla pro nás svou uvolněnou a pohodovou atmosferou příjemným zpestřením víkendového frmolu.
Po úvodním dešti (jak jinak), poslechu kapelky vystoupivši před námi a pozdravení se se starými známými jsme nastoupili na podium spáchat zvukovou zkoušku. "Něco tady smrdí" zažbrblal Erny. Procedil jsem chřípím pullitr vzduchu a musel mu dát za pravdu. Cosi bylo cítit... nevěnovali jsme ale anomálii více pozornosti a chystali se ku brnkání. Najednou - už nevím kdo - hlásí zvukaři do mikrofonu flegmatickým hlasem "Hoří ti kouř"! A skutečně. Přístroj na výrobu mlhy svítivým plamenem oznamoval konec své kariéry. I zvukař v naprostém klidu uchopil výrobník za přívodní šňůru a vykázal jej na pažit vedle podia. Vše se odehrálo rychle a s úsměvem...

zesnulý dýmotvorce...	Vzhledem k množství výstražných nápisů už i výrobce asi tušil, co se může stát...

Stejně tak se odehrál i zbytek času stráveného ve Hnátnici. Vystoupení proběhlo bez větších problémů, odjezd jsme zvládli za dnes již prakticky standardních podmínkek, t.j. za autem s rukama zapřenýma o zadní dveře a očima vykulenýma námahou... po chvlce usilovného tlačení jsme se ocitli na asfaltu a nabrali směr Bělohrad...

Pohodový fesťáček pro relax duše i těla...	Ve Hnátnici vyrostlo o víkendu i stanové městečko...

Moji milí, nebudu naše okénko již příliš prodlužovat. Blíží se druhá hodina ranní, před chvílí jsme se vrátili z neoficiální akce nedaleko Čáslavi, ale o té až příště... K Lázním Bělohrad mohu řící pouze to, že díky vynikající práci pořadatelů a perfektní partě Seven, která nabitý park uvedla do varu se (jako vždy v tomto místě) hrálo moc prima, přestože si únava již začínala vybírat svou daň...ale i tak jsme zvládli se ctí ustát příjemnou závěrečnou afterparty se spoustou dobrých známých...
Jelikož se mi již klíží víčka, půjdu se natáhnout, moji milí. Na závěr vám zde předkládám pár fotografií, které mi v týdnu dorazily od kamarádů dovolené a malinko jim závidím tu pohodu...

Každé ráno s Komunálem i o dovolené? No potěš...

Mějte se hezky, přátelé a za týden se na vás těším opět nashledanou...

Bárt