Černá díra je objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit.
Tolik citace z Wikipedie. Zároveň jsem se na netu dočetl, že jediný, kdo se dokázal z černé díry dostat byl Chuck Norris... jak jinak... hezký večer, přátelé.
Asi si teď říkáte "tak já si přijdu kecnout na parapet a von tady votravuje s nějakou dírou"... v dnešním okénku se ale k černé díře opravdu dostanem. Vydrž, Prťka, vydrž...
Událostí v Komunále minulý týden nebylo mnoho. Různé výlety, chalupy a dovolené se dotkly i nás a proto se v týdnu na zkušebnu dostavilo pouze torzo ansámblu a podle toho vypadal i program večera. Za kytarového doprovodu Ernyho jsme si připomněli zpěvový a sborový part ve fotbalové hymně o které tu již minule byla řeč a která by se v srpnu, než začne sportovní sezona měla ve studiu realizovat.
Zbytek večera proběhl v duchu nezávazné konverzace a rozvážného žvýkáni Loveckého salámu, ke kterému jsem vzhledem k tomu, že majiteli šišky jsme již hezkou řádku měsíců pojal důvěru pouze já a náš shopmaster Honzík. Abychom se vyvarovali případných střevních potíží, zapíjeli jsme uzeninu vynikajícím domácím nápojem, kterým nás minulý týden v Praseku obdarovali kamarádi z Moravy. Pochutnali jsme si na obojím a opět se osvědčilo známé rčení že "kdo se bojí, se...e v síni". Ačkoliv v tomto případě...

Motosrazy se v Chlumci nad Cidlinou začaly pořádat před čtrnácti lety. Pod názvem "Nářez Brouků na palouku" se první ročníky konaly v místě chlumeckého koupaliště a od roku 2001 se útočištěm stále více oblíbené a navštěvované akce stal areál bývalých vojenských kasáren na okraji města.

Soumrak (populárněji twilight) nad areálem chlumeckého motosrazu

Letošní ročník co se týče návštěvnosti byl ale oproti minulým poněkud komorního charakteru. Zda kvůli počasí, dalším akcím v regionu či jiným okolnostem se lze jen dohadovat. I přes to bylo pro nás vystoupení díky vynikajícímu publiku velmi příjemným zážitkem a užili jsme si jej stejně, jako bychom hráli na vlastním koncertu.

Tato momentka zachycuje pauzu při našem vystoupení, kdy se na druhém podiu odehrávala jakási erotická soutěž. To vám ale z výrazu našich tváří asi "docvaklo"...

Vzhledem k tomu, že jsme ten večer "kopali" na domácím hřišti, nikterak jsem s odjezdem nespěchali a tak jsme se po uložení našich movitých krámů do vozu rozprskli po areálu, který se v tu dobu začal už pomalu vylidňovat. U osiřelé řady výčepů zůstalo zakrátko pouze několik zarputilých pijáků, my a několik kamarádů, se kterými jsme trávili čas v příjemném klábosení přerušovaném občasným "tak popojedem, ne"...

Tak tady jsme s kamarády z Domažlic už malinko "popojeli"

Filip s otcem ( otec vlevo v modré bundě)

Než jsme se rozloučili a naskákali do vozu, bylo vše v pořádku. Pak nastal problém. Zadní brána určená pro odjezd účinkujících byla na zámek a klíčník nikde. Lačni svých postýlek jsme si řekli, že prokličkujeme mezi budovami a vyjedeme hlavní branou na druhé straně areálu. A teď se přátelé dostáváme k té černé díře. Čekala na nás, mrcha, ukrytá v travním porostu a během okamžiku pohltila naše přední kolo natolik, že nebylo úniku ani vpřed, ani dozadu...

Erny chtěl původně auto vytlačit sám	Později od plánu upustil a nahnal do akce i ostatní...

Po několika neúspěšných pokusech vyprostit auto vlastními silami, kdy se do akce "tlač, ale zůstaň člověkem" zapojila i něžná část osádky bylo konstatováno, že lidská síla je v tomto případě proti přírodě nicotná a po chvíli se podařilo dohodnout pomoc chlapců s dodávkou, kteří ochotně vůz přistavili a pomocí lana se jali naše nebohé vozítko ze spárů terénní anomálie vyprošťovat. Marně...
První prakticky použitelný traktor zkonstruoval na konci 19. století američan John Froelich a já bych chtěl této osobě vzdát hold, stejně jako bych chtěl za celou kapelu poděkovat ochotnému majiteli mladšího modelu tohoto skvělého stroje za to, že byl ochoten v pokročilou noční ( či lépe brzkou ranní ) dobu traktor "nahodit" a pomoci nám z té nepříjemné šlamastyky. Pro polního "siláka" to byla otázka několika okamžiků...

Zachránce	To je ona. Na obrázku se nezdá ani velká, ani černá

A tak jsme, moji milí strávili minulý týden. Potvrdili jsme existenci tolik diskutovaných černých děr a navíc jsme fyzikům celého světa dokázali, že i po překročení horizontu událostí lze objekt z černé díry vytáhnout. Traktorem. Možná není náhoda, že právě skončila éra raketoplánů a bude zajímavé sledovat, jak jednou u ISS zaparkuje blankytně modrý Zetor...
To jsou zas bláboly... jdeme na kutě, moji milí. Na závěr bych vám chtěl ukázat jak si dovolenou užívali na raftech domažličáci:

Chtěl jsem fotografii zrcadlově obrátit. Jenže v tu chvíli měly holky trička naruby... takže originál.

Máme dvě ráno, je čas se rozloučit,moji milí. Přeji vám ničím nerušenou dobrou noc, sladké sny a pokud budete chtít a mít chvilku, stavte se tady opět za týden...

Bárt

"A jak poznáš, že ti odtáhli auto"?
"Prostě není tam, kde jsi ho nechal, Honzíku"...

Nemějte strach, tahle otázka nevypovídá nic o duševním stavu našeho shopmastera Jendy, jen se poněkud špatně vyjádřil a přesně měla otázka znít: "nechává policie po odtažení vozu na místě nějakou zprávu, nebo lístek pro majitele"?  Nenechává, Honzo. Vím to naprosto přesně od té doby, co nás nedobrovolné parkovné nedaleko Máchova jezera přišlo na patnáct stovek... hezký večer, moji milí
Konverzace na toto téma probíhala předminulý pátek v komunálním voze při cestě do Čižic nedaleko Plzně, kde jsme v rámci celoprázdninové akce ČIHULE ( Čižické Hudební Léto) měli spolu s kapelou Galileo ten večer vystupovat.

Vjíždíme do čižického  areálu

Po vřelém přijetí s pořadatelem Bobánkem, v jehož objetí se pokaždé díky jeho tělesným rozměrům malinko ztrácím jsme pozdravili i staré známé z plzeňska a domažlicka což se samozřejmě neobešlo bez patřičného cinkutí plastovými kalíšky. Bylo po delší době co povídat a tak doba před vystoupením příjemně utekla a než jsme se nadáli, stáli jsme na podiu.
Přestože se obloha zpočátku tvářila poměrně nepříjemně (jak neobvyklé v letošním roce) a místní nám s významně zvednutým obočím sdělovali, jak ještě hodinu po polední slunečníky málem poletovaly v dešti a větru po areálu, ten večer již nepršelo. Jen velké kaluže a podmáčená půda svědčily o tom, že ještě pár hodin před naším příjezdem padaly v Čižicích - jak můj kolega říká - "houna s háčkama"...

Na závěr povídání o Čižicích si nemohu odpustit jednu poznámku ohledně jídla, přestože dobře víte, že my jsme spíše přes to duchovno: klobásky, které jsme k večeři měli se nebojím přirovnat k božské maně. Křupkající tenké střívko, maso šťavnaté, ale ne přemaštěné, ochucené tak, že ve vás probudí vzpomínky na domácí zabijačku... dost. Prostě tam měli vynikající klobásy.

My Heart Will Go On...

"Kde dneska hrajete"? ptala se na druhý den při našem odjezdu sličná barmanka Šejbina, připravujíce zahrádku Bowlling Baru na večerní frmol.
"V Hradčanech".
¨Budete hrát pro presidenta"? (smích)
"Dneska ne, Šejby. Dáme si kafe s paní Lýdií a vodbrnkáme to ve Vladislavským sále" uzavřeli jsme recesistickou koverzaci a místo na Hrad vyrazili do blízké stejnojmenné vísky se zhruba třemi sty obyvateli...
Akce v Hradčanech má pokaždé osobitý ráz a koncert se dříve či později stává parádním mejdanem, který si všichni zúčastnění užívají.  Ačkoliv je velikost podia taková, že když Dejv prudčejí máchne paličkami, cítím na zátylku průvan, na hraní v těchto místech se vždycky těšíme.

Jak říkám  - jeden velkej mejdan...

Nejinak tomu bylo i minulý týden v sobotu. Akce byla navíc obohacena návštěvou blízkých z našich rodinných kruhů a tomu odpovídala i afterparty po koncertě.
Malou skvrnou na jinak vynikajícím večeru bylo oznámení hlavního organizátora, který nám sdělil, že příští rok už akce v Hradčanech nejspíš pořádat nebude a neví, zda se toho někdo ujme. Takže počkáme a budeme v sktrytu duše doufat, že se na tom roztomilém místě napřesrok opět shledáme...

V týdnu nahradila zkoušku oslava Lubošova svátku. Nekonala se na zkušebně, jak je u těchto akcí zvykem, ale v zahradní sekci restaurace Pod Bránou, neboť posezení bylo spojeno i s návštěvou mistrů zvuku Zdeňka s Davidem, kteří jak si jistě vzpomínáte z našich starších okýnek měli na našem posledním CD lví podíl.
Nebudu se o této akci příliš rozepisovat, jako prvnímu odchozímu mi to ani nepřísluší. Opouštěl jsem bavící se společnost již kolem deváté, jednak mě čekal synek a jednak jsem začal pociťovat změny, které mi nakonec o dva dny později zabránily posedět v našem okénku...ale to již víte.
Jediné, co vám mohu sdělit je že oslava, jak se na správné husary patří skončila k ránu, a leckterý účastník začal fungovat až dlouho, dlouho po obědě...

A nastal opět víkend...
Motosraz v Praseku je v rozpise Komunálu již několik let pevně zakotven a stal se do jisté míry tradicí, kterou provázela jediná změna a to přesunutí ze sobotního na páteční večer. Bylo to pohodové hraní s krásnou atmosferou a nebýt toho, že se mi díky mému stavu lepily na tělo i tkaničky od bot, byl by to parádní večer. Vědomi si skutečnosti, že nás na druhý den čekají dvě vystoupení,  dlouho jsme se v Praseku nezdrželi a po pár společných fotografiích a příjemném poklábosení s kamarády jsme areál motosrazu v tichosti opustili.
Po dlouhé době příjemné počasí nás zastihlo při cestě a následném vystoupení v Žacléři na
festivale Bornflossrock. Ačkoliv příliš nemiluji vystoupení za deního světla, neboť si připadám jako nahý a díky sluníčku často i jako slepý, bylo vystoupení v Žacléři prima.

Akce, kterou bych spíše hodnotil jako městské slavnosti, než rockový festival byla organizačně dobře zvládnutá a tak jsme s Ernym stihli dát jednu "malou" na nervy již před vystoupením. To není nic výjimečného, píši o tom proto, že bych vám přál vidět sokolíka, který ve stánku obsluhoval.
Při pohledu na něho jsem se pouze zmohl na větu "Kdy se ti, Erny stane, že by ti nalejval Harry Potter"... ta podoba byla prostě úžasná. Fejla okamžitě prohlásil, že se sním chce vyfotit, bohužel fotoaparát dlel ve vozidle a po koncertě už nám bylo žinantní Harryho obtěžovat...ještě by na nás něco seslal, u čarodějů člověk nikdy neví...

Vzpomínka na příjemně strávené odpoledne

Přejezd na poslední víkendové hraní byl krátký. Žacléř je od Pekla u Trutnova vzdálen cirka patnáct kilometrů a tak jsme na tamním motosraze byli cobydup (Ješito, Ješito)...
Vidina návratu domů spojená s představou deky a pokračováním v mých paralenových orgiích pravděpodobně způsobila uvolnění mého těla natolik, že jsem byl nucen těsně před začátkem vystoupení popadnout ruličku "Grand finale" a zdrhat do budovy s toaletami. Původně bych vše stihnul. Bohužel jedna kabinka byla obsazena člověkem s podobnou potíží a druhou okupoval sokolík, který si zjevně vybral toaletu jako provizorní ložnici. Takže jsem nakonec se smířeným výrazem vyslechl vsedě přes malé okénko informaci o tom, jak se za jedenáct hodin rozezní zvony...
Zbytek koncertu by byl v pohodě, kdyby se pod podiem neobjevil kdosi s nutkavou touhou poslat na podium kelímek se zbytkem nápoje. Není to poprvé - již před časem přistál Radkovi podobný talisman na nové kytaře. Tentokrát to zčásti odnesly klapky. Samozřejmě že dotyčný jako správný férák okamžitě splynul s davem tak, že jsem nebyl schopen jej identifikovat a oba nás tím paradoxně uchránil nepříjemností. Ernyho to rozhodilo dokonce víc než mě a zbytek koncertu měl pro něj podivnou pachuť. Já říkám - ožralej se chová jako ožralej a to, aby jeho chování bylo bez následků, by měl na těchto akcích zajišťovat pořadatel. Takže tyhle excesy a nemyslím tím jen ty na našich vystoupeních, kdo jezdí hrát po fesťácích a motosrazech ví o čem mluvím, přičítám do jisté míry na vrub organizátorům těchto akcí. Není snad velký problém mít jednoho - dva borečky pod podiem...
Nic, vraťme se zpět k příjemnějším věcem... Ale jak tak koukám do svých poznámek, ono už se není prakticky k čemu vracet... vyčerpali jsme, moji milí vše pro dnešní okénko a tak mi nezbývá, než se s vámi zase na týden rozloučit.

Na závěr důkaz toho, že Radek hudební časopisy doslova žere...

Kromě páteční víceméně soukromé akce nás v o víkendu čeká další motosraz tady v Chlumci. Doufám, že nám počasí vyjde a pokud se tu setkáme, hezky si to užijeme...
Zatím Vám přeji krásnou noc a ve čtvrtek opět nasledanou...

Bárt