Všimli jste si, co bude letos švestek?
Za čtrnáct dní skončí prázdniny a pesimista by řekl "Tak, a léto je v hajzlu. Pomalu se začne topit a šetřit na Ježíška". My optimisté si sice také uvědomujeme, že čas letí, ale místo skuhrání proneseme třebas právě větu o švestkách z úvodu... hezký večer, moji milí.
Hned na začátku našeho dnešního posezení bych chtěl ty z vás, kteří mě po shlédnutí minulého okénka podezírají z grafomanství uklidnit: to dnešní vzhledem k materiálu, který mám k dispozici bude podstatně kratší a tudíž i méně únavné.
Minule jsem vám slíbil, že se mrknem podrobněji na to, jak strávili dny kolem volného víkendu někteří Komunální kolegové. Nuže pojďme...
Balkánský poloostrov, respektive Bulharsko se letos rozhodl navštívit náš pěvec Luba. Zavrhl ale smažení svých šunek na plážích Čeného moře a v pronajatém autě shlédli nejzajímavější místa této turisticky atraktivní země. Ani mírné střevní potíže, které zpěvoně na cestách zpočátku doprovázely nezabránily tomu, aby se největší část dovolenkového rozpočtu utratila za žvanec. Stejně jako před časem na Slovensku, i zde kromě pravoslavných památek a dalších němých svědků bulharské historie náš lídr zkušeně chřípím nasával vůně pouličních stánků, aby nakonec vždy neomylně ukázal prstem na tu nejlepší (a největší) porci kebabu...
Dovolená se mu, jak mi sdělil moc líbila a jako největší zajímavost uvedl, že objevili českou hospůdku, která se vyznačovala třemi prvky typickými právě pro restaurační zařízení zemí Českých: měli tam na obrázku Švejka, jednou takové ceny a pivo roznášel Bulhar...
Na závěr povídání o Lubošově zahraničním pobytu bych vám chtěl názorně ukázat, jak je občas těžké se s kolegy z ansámblu domluvit:
Úryvek z telefonátu:
"Ahoj Lubo! Měl bys pro mě nějakou zajímavost z toho Bulharska"?
"Bárte, vždyť proto jsem ti ráno volal! Máš v mejlu fotku do okýnka s tím psem... už ses na ni díval"?
" Aha...ještě ne, ted jdu teprve domů... fajn, díky"!
Tolik telefonát. A teď se podívejte na to, co mi poslal:

Buď si ze mě ten člověk děla srandu, nebo jsme svědky klasického informačního šumu, protože jestli tohle je fotka z dovolené v Bulharsku, tak já jsem nejvlasatější občan Královéhradeckého kraje... Ten pes je ale boží...
Filip strávil čtrnáct dní víceméně ve svém letním jevanském sídle a plně se oddával orgiím s hudební můzou. Na vzniknuvší materiál jsem opravdu hodně zvědav.
Více zpráv o jeho pobytu na haciendě nemám, ale vzhledem k jeho výřečnosti jsem přesvědčen, že zítra v Komunálním voze budeme informacemi o této akci doslova zahlceni.
Radek volna příiliš neužil, z jeho SMS jsem vyčetl že je zavalen prací, patrně se na dovolenku zatím pouze chystá. Volného víkendu využil k oslavě narozenin své hezčí polovičky Gábiny a akce se mu prý velmi líbila. Věřím mu. Oslava s grilováním se přece nemůže nelíbit!
Ernyho stavební práce se dostaly do další fáze a v nejbližších dnech, jak mi dnes u dopolední kávy sdělil, začnou místnosti dostávat nový kabát.
Ta dopolední káva mi připomněla... díky večerní kombinaci vína a Plum vodky jsem dnes měl poněkud obtížnější probuzení. Řekl jsem si "Mám dovču, o nic nejde", polknul Brufen a znovu sladce usnul... Přesně v devět se hystericky rozeřval mobil - Luba měl potřebu mi sdělit, že mi posílá psa v triku. V polospánku jsem ho upozornil, že mám dovolenou a kocovinu a během okamžiku jsem opět "drndal". Nevím za jak dlouho (pro mě to byly sekundy) se objevil Erny právě na dopolední kávu. Ohlédnuvše se tesklivě za vyhřátou postýlkou, rozloučil jsem se definitivně se sladkou dřímotou. Jo jo, není nad to mít dobré kamarády...
S Ernym jsme spolu strávili i podvečer, tentokrát na zkušebně vyřizováním objednávek a přípravou shopu. Milé bylo balení cédéčka novému fanouškovi - sousedovi z Polska, který si jej objednal po našem vystoupení na motosrazu v Chlumci... Dvě hodinky při vinném střičku utekly jako voda a ze zkušebny už jsem uháněl sem za vámi, moji milí...
Dejvův týden byl také pokud vím pracovní a jeden večer jsme věnovali úpravě vnitřního osvětlení komunálního vozu. Situace se zapomenutým světlem a následným exitusem akumulátoru by již neměla nastat, navíc šikula Dejv nákladní prostor vozu obohatil o dvě další svítidla, protože v průměru třikrát za víkend se někdo praštil do hlavy o stropní přepážku. Nejzajímavější část úpravy - elektroinstalace byla opravdu krušná a hledání vhodné kombinace propojení drátů nám trvalo nejdéle. Neptejte se nás, jak to tam teď vzadu funguje. Hlavně, že to funguje...
A dost, přátelé. Zase se mi rozjela ruka, jak Sáblíková na ledě. Půjdeme na kutě, moji milí.
Než ale tak učiníme, dovolte mi ještě, abych vám ukázal dva hezké snímky od našich fandů

Pokud budete cestovat po Estonsku, můžete si na ni i sáhnout... Fanoušek Jirka již tak učinil...

Poznáváte ho? Ozzákovo křeslo ze seriálu Comeback

Poznáváte ho? Pavlovo křeslo z Českých Budějovic...

Hezkou noc, sladké sny a když budete chtít, o víkendu na viděnou a na slyšenou... pokud ne, těším se na vás opět za týden...

Bárt

Práce šlechtí

Dobrý večer, přátelé. Pokud by výše uvedené rčení platilo doslova, byla by po minulém týdnu půlka Komunálu přešlechtěnější než Anglický buldok. Ale o tom si popovídáme až na konci, kde i pochopíte, proč se ze čtvrtečního okénka stalo sobotní...
Jak se již letos stalo tradicí, minulý týden se spolu s nastávajícím víkendem dostavilo pošmourné počasí s atmosferou spíše listopadovou, než letní a začínám mít podezření, že staroslovanský bůh Perun, který má krom jiného na starosti i déšť odfrčel někam na dovolenou a nechal puštěný kohoutek...takže když jsme minulý pátek dorazili do areálu Borovina ve Svratouchu, bylo šero, ponuro a v průběhu večera začala padat i voda. Na druhou stranu musím konstatovat, že areál je velmi půvabný, utopený mezi stromy na okraji lesa až má člověk pocit, že by si mohl přes tamní potok skočit pro pár podoubáků...

Lesní areál Borovina

Večer začínali kluci z Blue Fire, kteří v podstatě hráli na domácí půdě a bylo vidět, že si vystoupení užívají. Nebylo kam spěchat a tak i jejich produkce byla o něco delší, což nám příliš nevadilo, neboť jsme alespoň měli dost času si hezký areál důkladně prohlédnout.
Po skončení našeho setu, které bylo vzledem k překvapivě vysoké návštěvnosti velmi příjemné nám večer zpestřila jedna "trochu" podnapilá slečna, jež nám vpadnuvše do šatny všlehla do tváří, jak to že jsme "Ještě nehráli u nich v klubu, kterej je naprosto skvělej"! Hluboce jsme se zastyděli nad tím hrozným nedostatkem a nesměle poznamenali, že asi proto, že nám z toho klubu ještě nikdo nezavolal... "Tak tomu něvěřím, kecáte!" Další hodinu a půl dlouhá debata by se nechala shrnout do dvou slov: "Volal"!  "Ne,nevolal"... Vzhledem k tomu, že jsme se ve smysluplném dialogu s klukama prostřídávali a mezitím, co jedni trpělivě vysvětlovali, druzí si odskočili odpočinout k okénku s lihovinami, nebylo to tolik vysilující a nakonec se diskutérka po anglicku vytratila...

Ani tento člen ochranky s umanutou slečnou nic nepořídil...

BN - zkratka pro velmi oblíbený festival v Malé skále. Bohužel po několika posledních letech by se pomalu za slůvko Benátská nechalo dosadit jiné - Bahenní. Asi si pamatujete předloňský ročník, kdy se po areálu rozvážely balíky slámy, neboť rozmáčená půda stěžovala pohyb i střízlivým, natož těm druhým. Myslím si, že proti letošnímu ročníku to byl jen takový "bahenní čajíček". Letos to byla opravdu slota. Neustávající mrholení spolu s návštěvníky kolujícími mezi jednotlivými podii a stánky mělo za následek, že terén vypadal jako by se na fesťáček kromě běžných návštěvníků přijela podívat divoká prasata z celé republiky i se selaty...

Ponuré počasí, bahno, ale nálada dobrá. (Wigvam Stage)

Přes sobotní nepřízeň počasí byla návštěvnost poměrně velká a my jsme obdivovali lidi, kteří zde vydrželi v těch vlhkých, studených a blátivých podmínkách celou dobu trvání festivalu. My toho měli plné kecky za jedno odpoledne a když říkám plné kecky, myslím to doslova. Bahno totiž lezlo všude a kdo neměl opravdu těžkou obuv, teklo mu do bot již po pár ujitých metrech. Nejlépe na tom byl Luba, který na radu Filipa a Ernyho kromě svých jarmilek přibalil i apartní zelenošedé holínky a po celou dobu našeho pobytu na Malé Skále blahořečil oběma klukům (ve Filipově případě se dokonce koketovalo s myšlenkou kanonizace) a na svoji pogumovanou obuv nedal absolutně dopustit.
Vlastní vystoupení bylo pro nás slastí. Naducaný stan tepal v rytmu jednotlivých skladeb a nálada byla více než skvělá. Ta necelá hodina na podiu utekla jako voda a s pocitem, že jsme odehráli tak tři - čtyři "kousky" už jsme stáli v předklonu držíce se za ruce... Děkujeme tímto vám všem, keří jste se i v bláznivém počasí přebrodili tím jemňoučkým bahnem do wigwam stage a strávili s námi ten kousek večera...
Po skončení, naložení vozu a několikerém "Musíme zatlačit" jsme si dali rozchod a čas odjezdu stanovili deset minut po vystoupení kapely Clawfinger, kterou si chlapci chtěli poslechnout. Já se rozhodl strávit ty dvě hodinky rozchodu válením se na matracích a polštářích v provizorní čajovně u vodní dýmky ( upozorňuji, že náplň byla legální a měla příchuť jablka). Ač provlhlý a prochladlý, vychutnal jsem si s kamarádem Radkem svoji první "vodnici" stejně jako si vychutnali kluci výše zmiňovanou kapelu.

A tou vší slotou se neohroženě prodíral vůz s vše vypovídajícím nápisem...

Po návratu do auta (to už jsme měli bahno až za ušima) se Erny, Luboš a Filip rozhodli mrknout na U.D.O. "Tři skladby a jedem, ju"? Nakonec se vrátili až po produkci s očima navrch hlavy. Nám, zbytku osádky to ani moc nevadilo, neboť jsem v autě trávili čas v příjemné společnosti Simpsonovic rodinky...
Druhý den jsem zjistil, že mé kalhoty by se díky zaschlému blátu daly v klidu použít jako stativ pod fotoaprát. Přesto pro nás letošní Benátská Noc byla skvélým zážitkem a už teď se těšíme na příští.

V poslední části našeho posezení mi dovolte osvětlit důvody jeho posunutí a spolu s tím i popsat uplynulý týden části našeho ansámblu. Pro ty, kteří mají alergii předem upozorňuji, že to bude převážně o práci, nezapomeňte si proto vzít před dalším čtením svůj lék.
V pondělí, nastoupivše čtrnáctidenní dovolenou rozhodl jsem se zkulturnit obydlí a během prvního volného týdne jej vymalovat. Celkem banální činnost, periodicky se opakující rok, co rok. Silná vrstva malby rozhodla o tom, že se bude "škrábat". To už sice není tak běžné, nicméně stále v mezích psychické únosnosti. Když se ale člověk rozhodne ostraňovat starou malbu v domě, který byl za dobu své existence součástí panského letního sídla, skladem válečné kořisti, turistickou ubytovnou a bůhví čím ještě, musí počítat se vším. Já nepočítal. Nevinně vypadající prasklinka, kterou jsem pravidelně při malování opravoval se pod agresivními pohyby špachtle "poněkud" rozestoupila, objevily se cihly s opukou, nebo čím se to tenkrát zdilo a já najednou zjistil, že se pomalu rozestupuje celá stěna. Tady jsem byl se svými chabými zednickými zkušenostmi v koncích a vidinu o zkulturněném obydlí vystřídalo čiré zoufalství.

Nedá se říct, že by mi Kočičák byl v té situaci bůhvíjakou oporou.

Myšlenka zavolat Dejva, jemuž je řemeslo chlebem měla zjevně telepatický rozměr, neboť po chvíli zadrnčel telefon - a byl to Dejv:
"Čau Bárte, máš klíče od zkušebny? potřeboval bych si tam vzít bubny"
"Hochu - voláš jako na zavolanou! Klíče mám, přijeď, potřebuju technologickou radu"
Dejv je jednak člověk, kterému byla do vínku dána velká dávka šikovnosti, jednak je to člověk, který se účastnil oprav Karlštejna, Kutné Hory a dalších historických památek a v neposlední řadě je to totální flegmatik. Takže když dorazil, stoupl si před tu hrůzu na stěně a na půl úst prohlásil "Už jsem viděl horší. Uděláš tohle, tohle a tohle a je to... chceš to udělat?" Cudně jsem se zaculil a mohl si hlavu ukývat, protože já bych se s tím crcal měsíc.

Dejv své dílo chránil zuby nehty	Druhý den začala kuchyně vypadat jako kuchyně...

Zkrátím to - za dva večery bylo hotovo a já mohl konečně přistoupit k vysněnému bílení...
A protože ve čtvrtek Dejv odjížděl kolem půl jedné v noci, neměl jsem již odvahu naše okénko otevírat. V pátek následné finální činnosti nekončily o moc dříve...
Když mě Dejv včera poprosil, jestli bych mu nepomohl přestěhovat panímámu do nového bytu, byla to samozřejmost. A tak jsme se dnes po obědě vypravili s komunálním vozem do Přelouče. Ovšem až poté, co jsme vyměnili akumulátor, který se díky zapomenutému zapnutému světýlku totálně vybil... jinak stěhování proběhlo bez větších zádrhelů, i když ke konci, když jsme stáli zpocení, špinaví a totálně utahaní, měli jsme pocit, jako by se nám ty poslední a nejtěžší kusy nábytku v autě chechtaly a těšily se na to, jak pod nimi někde na schodišti vypustíme duši. Nenechali jsme se rozhodit a když jsem se ujistil, že Dejv ví, kam volat v případě mého infarktu, dokončili jsme úspěšně náš malý přeloučský "Kulový blesk"...

Ani Ernymu se tento týden nevyhnula činnost, při které je kus domu neobyvatelný a rodina je nutná uzpůsobit svůj život na několik metrů čtverečných. Rozhodl se totiž pro radikální zásah do půdorysu obydlí a když jsem se u něj na otočku v týdnu stavoval, zjistil jsem, že na tom se svou trhlinou ve zdi nejsem zdaleka nejhůř. Všude trčely cihly, dráty a husí krky... "Požehnej Pánbu" bylo jediné, na co jsem se zmohl. Když jsme spolu telefonicky dva dny před tím hovořili, zjistili jsme, že pocit " že já se na to nevysral"!  sdílíme oba zároveň, ale ve středu už byl Erny daleko optimističtější, nebo u něj již nastala fáze rezignace a smíření. Každopádně až dílo dokončí, bude to parádní bydleníčko.

A takto strávila půlka kapely minulý týden. Příští posezení věnujeme Ernymu trochu podrobněji, také zbývajícím členům, neboť víkend máme volný a proto se budeme moci zaměřit na jejich aktivity, například na Lubošův pobyt v Bulharsku a podobně.
Blíží se druhá hodina ranní a mé bolavé tělo touží po horizontální poloze. Půjdeme na kutě, moji milí.
Snad vás poněkud delší okénko příliš nenudilo a doufám, že se tu za pár dní opět sejdeme. Přeji vám dobrou noc a příjemný zbytek víkendu...

Bárt