KOMUNÁL - JAKO PSANEC

Poslední studiové CD téhle kapely (schválně nepíši její jméno) vyšlo přede dvěma lety, a přestože je „Jako psanec“ její již devátou řadovkou jedná se svým způsobem o debut. Jak je něco takového možné je nasnadě. Po ne zrovna přátelském rozchodu s managementem KOMUNÁLNÍ ODPAD přišel nejen o název, ale i o webové stránky, archiv cédéček a také třeba možnost vydat obrazový záznam výročního koncertu (nakonec vyšel aspoň na CD). Co dál? Jedinými možnostmi jsou rozpad, nebo zcela nový začátek. A Komunálové, s armádou fanoušků v zádech nemuseli váhat dlouho, kterou cestu zvolit. Název se zkrátil na KOMUNÁL a pokračuje se dál.

Deska „Jako psanec“ není pouze novým začátkem, ale také prásknutím dveřmi za minulostí, a to prásknutím dosti hlasitým. Balení totiž neobsahuje pouze novinku, ale na dalších osmi nosičích i všechny studiovky KOMUNÁLNÍHO ODPADU – „Propast“ (1999), „The best off Krchov“ (2000), „Mezi supy málem králem“ (2001), „Mr. Klon“ (2002), „Bůh má jednu tvář“ (2003), „Jedenáct hodin do útoku“ (2004), „Cesty do nebe“ (2006) a „MMVIII“ (2008), a to bez navýšení ceny. Těžko si představit, co víc se dá pro fanouška ještě udělat…

Jinak nás novinka KOMUNÁLU zavede zpátky do světa známého z předchozích alb. Je to svět, kde by asi nikdo žít nechtěl, plný ztroskotanců, zoufalců a ztracených existencí. Hrdiny jejich písní jsou lidé, kteří nikoho nemají a o které nikdo nestojí, vrazi a bezbožníci, tuláci a žebráci, klauni bez humoru a bez naděje. Právě mezi nimi je zpěvákovi Luboši Suchánkovi, toliko dvornímu textaři KOMUNÁLU, nejlépe. A tak i na desce „Jako psanec“ najdete jejich poutavé příběhy, nutící posluchače k zamyšlení nad stavem současného světa. V jejich vyprávění je Suchánek opravdový mistr. Jako na každé desce ovšem občas těžkým mračnem beznaděje prosvitne paprsek humoru a nadhledu. Toto hledisko je na „Jako psanec“ zastoupeno především proklatě povedenou předělávkou písně TENACIOUS D „Podivnej obchod“. Tento muzikálový kousek (původně z filmu Pick of destiny – u nás Králové rocku) je pro mě paradoxně vrcholem alba, nejspíš právě proto, že z něj tak trochu vyčuhuje. Jako třešničky na závěr se dočkáme písně „Hymna“, nejspíš pokusu o navázání na legendární „Hokejbal“, ovšem dle mého ne tak zdařilého.

Ačkoliv jsem byl dopředu varován, že KOMUNÁL na své nové nahrávce zvukově obrousil hrany, nic takového jsem nezaznamenal. Kytary správně řežou tak jak jsem zvyklý z minulých desek. Písně se nikam zběsile neženou, ale spánek tu rozhodně nehrozí, na to je jejich atmosféra příliš podmanivá. Že se tu najde dost refrénů, jako stvořených pro plný sál snad není třeba dodávat, ty KOMUNÁLOVÉ uměli vždycky.

Deska „Jako psanec“ je pro KOMUNÁL možná novým začátkem, ale rozhodně není žádnou revolucí. Obsahuje vše, co kapelu definuje a odlišuje od ostatních. Nic víc, ale hlavně nic míň. Stačí to? To si pište.

Jiří Mimra

tisk článku